Při každém našem setkání s arabskými křesťanskými vedoucími, ať už při některém místním setkání zde v Izraeli nebo v rámci Celosvětového shromáždění, dosahuje zjevení Božího údělu pro Araby a Židy nové úrovně. Při jednom shromáždění v Jeruzalémě jeden arabský pastor zdůraznil, že pouze čtyři lidé v Bibli dostali jména už před narozením: Izmael, Izák, Jan Křtitel a Ješua.
Povšiml si paralely mezi Izákem a Ješuou, a tím i paralely mezi Izmaelem a Janem Křtitelem. Jinými slovy, že úkolem arabské křesťanské komunity je připravit cestu pro probuzení poslední doby, mesiánský ostatek v Izraeli a Ješuův druhý příchod – podobně jako Jan připravoval cestu pro jeho první příchod.
Zaměřme se na to kladné
V osobních životních příbězích našich praotců, včetně Hagar a Izmaele i Abrahama a Sáry, bylo mnoho hříchů a chyb. Navzdory těmto hříchům a chybám má Bůh stále úkol jak pro židovský národ, tak pro Araby. Je před námi náročná povinnost – ohlédnout se za zápory v dějinách našich národů, abychom objevili, co Bůh pro každý z nich připravil kladného.
Už i samo pomyšlení na to, že Arabové mají nějaký kladný úkol, je pro některé z nás Židů pohoršující – možná podobně, jako některé křesťany a Araby pohoršuje určení Židů. Úděl Izmaele a arabských národů je spjat s židovským národem, a to na základě mesiánské smlouvy, k níž došlo prostřednictvím Izáka. Mesiánští Židé a arabští křesťané se vzájemně potřebují.
Předběžný plán
Izmael byl obřízkou začleněn do abrahamovské smlouvy dokonce ještě před Izákovým narozením. Bůh mu zaslíbil požehnání a ještě před narozením mu dal jméno, protože s ním už předem měl plán. Jeden egyptský pastor mi řekl, že Izmael – a tím i arabské národy – dostal za úkol coby „starší bratr“ Izáka chránit. Izmael měl sílu, charakter válečníka a byl úspěšný.
Dnešním arabským křesťanským vedoucím začíná svítat: ano, Bůh má pro ně poslání – v partnerství s mesiánským židovským společenstvím v Izraeli a v rozpoznání záměru Boží smlouvy pro izraelský národ! Připomeňme si, že v každém národě najdeme Boží určení nikoli v „nevěřící většině“, nýbrž ve věřící menšině. Platí to o Evropě, Asii, Americe, Africe i o Arabech a Židech.
Arabské národy mají Bohem předem dané kladné určení. To určení nenajdeme v islámském extrémismu nebo v politice, nýbrž v křesťanském arabském společenství; ve znovuzrozeném, Duchem naplněném a biblicky věřícím ostatku v každém národě. Na podkladě naší společné víry v Ješuu nás s nimi spojuje tatáž smlouva a věříme, že i o ni budou v nadcházejících těžkých časech stát bok po boku s námi a s naším národem.
