Zvěstujeme-li v Izraeli evangelium, určitě narazíme na hodně protivenství. To se dá čekat. Kdekoli proniká evangelium k novým lidem, dojde k duchovní opozici. Je to biblický princip: více evangelizace znamená více odporu. Jsem šťasten, že mohu říci, že naši lidé jsou vůči evangeliu otevřenější než kdykoli předtím. Nadto má více Izraelců přirozená zjevení, že Ješua je Mesiáš.
Jedním z vůdčích veršů naší služby a motivací našeho života je verš Římanům 11:26: „Bude spasen všechen Izrael.“ I když tedy míváme potíže, víme, že jsme „odsouzeni k úspěchu“. Zaslíbené probuzení pro náš lid přijde v několika stadiích, od malého po velké. Bible mluví o třech základních úrovních:
1. Něco málo – nejprve je tu velké evangelizační úsilí, dokonce i když poměrně málo lidí přijde k Pánu. Pavel řekl, že jedním z účinků oslavené církve z pohanů je, že by mohla upoutat Židy a, viz Římanům 11:14, „některé z nich přivést ke spasení”. Jako mesiánský žid říká sám o sobě, že je rozhodnut udělat vše pro to, aby se přizpůsobil obyčejům svého lidu (1. Korintským 9:20-22), aby „získal alespoň některé“. To je období, ve kterém se nyní nacházíme.
2. Mnozí – později Bible konstatuje, že během soužení posledního času přijde mnoho Izraelců k Pánu. To období je teprve před námi. Zjevení 7:4 uvádí „sto čtyřiačtyřicet tisíc označených ze všech pokolení Izraele”, totiž těch, kteří přišli k Pánu v době soužení.
3. Všichni – jak se soužení bude blížit ke konci, těsně před Ješuovým druhým příchodem, toto probuzení se rozšíří na celý národ, takže „bude spasen všechen Izrael“. Toto konečné probuzení, které zasáhne celý národ, může přijít na konci soužení a válek, které budou tak hrozné, že zahubí dvě třetiny národa. Pak se celý ostatek – ta přeživší třetina – obrátí k Pánu (Zacharjáš 13:9).
Tato tři všeobecná stadia (někteří – mnozí – všichni) jsou vzájemně propojena. K úplnému obrácení národa před druhým příchodem Ješuy nedojde dříve, než bude během soužení zachráněn významný ostatek, který bude svědčit o své víře. A tento významný ostatek v době soužení nevznikne, pokud my v současnosti „neuděláme vše pro to, aby byli spaseni alespoň někteří“. To je příkaz od Pána, který nás pohání, abychom v tom postupovali kupředu.
Hebrejské kořeny slova „soužení“ pocházejí ze slova „cara“, které najdeme ve dvou proroctvích Tanachu (Starého zákona). První je u Jeremjáše 30:7: „Bude to … čas soužení pro Jákoba, ale bude z něho zachráněn.“ Co mne na tom verši velmi ohromuje je, že příslib spásy národa přichází do doby soužení! Právě tehdy nastane v Izraeli velké probuzení.
Druhý verš, kde najdeme slovo s kořenem „soužení“, je u Daniele 12:1: „Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid.” A zas je to tady: během soužení v čase konce dojde v Izraeli k velkému probuzení. (Mimochodem, slovo pro probuzení je zde „jimalet“, které najdeme i u Jóele 2 a odtud jako citát ve Skutcích 2 vztahující se k letničnímu probuzení, k němuž má dojít „než přijde den Páně, velký a slavný“. Nastanou druhé Letnice – na konci soužení, před druhým příchodem Páně, kdy se celý izraelský národ obrátí k Pánu.)
Zacharjáš v kapitolách 12, 13 a 14 mluví o stejné posloupnosti ve vztahu k Jeruzalému. Podíváme-li se na několik prvních veršů těchto kapitol, zjistíme zajímavý vzorec.
Zacharjáš 12: Jeruzalém se stává předmětem mezinárodního sporu.
Zecharjáš 13: Obyvatelům Jeruzaléma se otevírá duchovní pramen odpuštění a očisty.
Zecharjáš 14: V době Ješuova druhého příchodu na Jeruzalém zaútočí národy světa.
Není ani třeba nějakého proroka, abychom poznali, že už teď je Jeruzalém na mezinárodním jevišti nejspornějším politickým tématem. Pramen probuzení se právě otevírá.
Uprostřed Zacharjášovy posloupnosti najdeme krásný úsek - verš 12:10: „Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyleji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli.“ Hebrejský text by zde bylo možno z hlediska různě chápané samohláskové punktace překládat nesprávně jako „hledět na mne“, nebo – lépe – jako „vzhlížet ke mně“. Ta dvojí možnost má snad prorocký význam – spatří Ješuu při jeho návratu, zároveň se však k němu – v pravý čas před jeho návratem – obrátí jako k Mesiáši.
Někteří se zmínili o tom, že kladu vytržení na konec soužení do doby druhého Pánova příchodu, že k němu podle mne nedojde na počátku soužení. Inu, o proroctvích týkajících se doby konce se lze přít. Můj pohled souvisí spíše s evangelizací než s eschatologií. Jak mé srdce plane touhou po spáse celého Izraele! Jsem zde proto, abych viděl probuzení, ne vytržení – získávat duše, ne uniknout konfliktům. Není důležité, zda jde o pronásledování nebo o soužení. Jsme ochotni zaplatit jakoukoli cenu za to, abychom viděli, že je evangelium kázáno až na sám konec světa a že se Ješua vrací, aby založil své království. (Pavel řekl, že by si přál být sám proklet, jen aby viděl svůj lid zachráněný, kdyby to šlo - Římanům 9:3.)
Doba konce bude dobou velkého probuzení. Nemusíme se ničeho bát. Duch svatý nás zapečetí a ochrání před veškerou škodou (Zj 7:3). V dobách konce bude dvojí sklizeň. Ve Zj 14:14-16 vidíme anděla ohlašujícího ohromnou žeň, která na zemi dozrála. Je to dobrá žeň: žeň miliónů duší, které v čase konce přijdou k Pánu. Ve Zj 14:17-20 vidíme druhou velkou sklizeň, během které budou vylisovány hrozny hněvu. Je to žeň trestu pro hříšníky. K oběma žním dojde zároveň.
Soužení času konce je vyvrcholením střetu mezi silami dobra a zla. K soužení bude patřit pronásledování svatých démonickými silami. Další součástí soužení bude potrestání hříšníků Boží rukou. V těchto závěrečných konfliktech se tyto dvě síly překryjí a dojde k výbuchu.
Pronásledování svatých vyvolané ďáblem má zastavit světové probuzení a evangelizaci. Cílem Božího trestu pro hříšníky je přivést je k pokání a probuzení (Zj. 9:20-21; 16:9,11). Pro Boží svaté je to ta nejdůležitější doba, kdy se mají zapojit do modliteb a kázání. Voje andělů již čekají a připravují se na ten čas a na tu hodinu.
Pokud jde o spásu Izraele, vidím prorocký náznak v příběhu Josefa a jeho bratří v Egyptě. Bylo tam sedm let hojnosti a sedm let hladu. A právě během těch sedmi let hladu Josefovi bratři poznali, kým Josef byl. Jedná se o předzvěst situace, kdy si židovský lid v době konce uvědomí, že Ješua je Mesiáš. Je zajímavé si povšimnout, že k tomuto odhalení dochází během sedmi let hladu. Věřím, že v blízké budoucnosti přivede Bůh Izrael nadpřirozeným způsobem do postavení světového vlivu a finanční prosperity. Ortodoxní židé v té době někoho prohlásí mesiášem. Po těch sedmi letech prosperity nastane hrozné období soužení. Avšak v této době trápení se národu otevřou oči, aby v Ješuovi poznal svého ztraceného bratra a Pána.
Ještě poslední poznámku: v mystických kruzích rabínského judaismu se vyskytuje myšlenka „likvot hamašiach“ – stop Mesiášových. Tento výraz se vztahuje k době krize a katastrofy, kdy bude Mesiášův příchod tak blízko, že bude slyšet jeho kroky.
