Chanuka v necelých sedmi stech slov!
Když dorůstali, měli oni Vánoce – my jsme měli Chanuku. Určitě jsem jim také záviděl stromek, nápad se Santa Clausem (o tom bělovousém nosiči dárků jsem sice, jakmile jsem ho dokázal pochopit, věděl, že není opravdický, no ale přece jen jsem se jednou o Štědrém večeru díval do měsíčním světlem zalitého hvězdnatého nebe, jen tak, co kdyby…), punčochy nacpané dobrotami i sváteční jídlo. My jsme obvykle Vánoce strávili hledáním nějaké restaurace, kde měli otevřeno, nebo v biografu. V televizi byly jen samé zábavné pořady. Pro ty, kdo Vánoce neslavili, to byl nepříjemný den. Bylo to dávno předtím, než Seinfeldova banda pro nás „ostatní“ vymyslela Festivus (světskou parodii Vánoc slavenou 23. prosince). Ale nebylo na tom všechno špatné… měli jsme svůj den – ve skutečnosti jsme jich měli osm! A i když se v písni zpívá o dvanácti vánočních nocích (od slunovratu do Nového roku), věděl jsem, že je jen jedna. Chanuka, to bylo osm dní s bramborovými placičkami „latkes“, s hraním s káčami „drejdly“, s večírky a s tím nejlepším – novým dárkem každý večer! Vánoce byly – pravda - hezčím svátkem, ale chanuka měla výdrž. Tak to do hloubky vnímal osmiletý židovský Američan.
Možná se ti z vás, kteří nejste Židé, během dospívání ptali: tahle chanuka – o čem to vůbec je? Proč se slaví osm dní? A co ty svíčky? Co kdybych vám necelými sedmi sty slovy povyprávěl chanukový příběh?
Zas jeden král, který se považoval za boha
Řecko-syrský vládce Antiochos Epifanés si podobně jako pozdější Caesar nějak vsugeroval, že je božstvo - bůh. V roce 168 př. Kr. dobyli jeho vojáci svatý chrám a místo Jahvemu jej zasvětili k uctívání Dia. To se bohabojným Židům nelíbilo, jenže věděli, že řeckosyrské armádě nejsou rovnocennými soupeři. O rok později byl judaismus postaven mimo zákon a Izraelce nutili uctívat řecké bohy. Každému, kdo dál praktikoval judaismus, hrozila smrt. Obřízka byla zakázána a na chrámovém oltáři se obětovala prasata.
Makabejští
Ani ne půl hodiny od místa, kde píši tento blog, ve městě Módeínu, byl kněz Matitjáš. Řeckosyrští vojáci přišli do jeho městečka. Násilím sehnali obyvatele dohromady a požadovali, aby se klaněli před nějakou modlou a jedli maso z prasat. Když Matitjáš odmítl, předstoupil jiný Žid, že se podvolí. Rozzuřený Matitjáš popadl meč a muže, který chtěl vést Židy k uctívání modly, skolil. Pak se otočil k syrskému vojákovi a zabil i jeho.
Válka za nezávislost vypukla pod vedením Matitjášova syna Judy, známého pod přezdívkou Makabi – Kladivo. A stal se zázrak: Makabejci Antiocha porazili a Izrael byl zas jednou nezávislý. Jenže teď šlo o chrám: Syřané ho dočista znesvětili.
Nové zasvěcení
Slovo chanuka znamená zasvěcení; chrám bylo nutno znovu zasvětit a vyčistit. V chrámě byla lampa, ner tamid (věčné světlo), která měla ve dne v noci svítit.
„Ty pak přikážeš Izraelcům, aby ti přinášeli čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby bylo možno udržovat ustavičně svítící kahan.“ (Exodus 27:20)
Podle tradice však olej stačil pouze na jednu noc. Získat další olivový olej by bývalo trvalo osm dní. Přece však lampu zapálili. O osm dní později, když přišel olej, však lampa ještě hořela, což vešlo ve známost jako chanukový zázrak. Právě proto svátek slavíme po osm dní a proto dostáváme/dáváme osm dárků. Proto též rozžíháme zvláštní svícen zvaný chanukija s osmi svíčkami (každou z nich rozsvěcuje devátá, zvaná šamaš).
Jelikož se zázrak týkal nadpřirozeného rozmnožení oleje, smažíme bramborové latkes a sufganijot (koblihy s džemem). A teď něco, co si možná neuvědomujete: i Ješua slavil Chanuku! Jan připomíná, že byl tou dobou v Jeruzalémě. Většinou navštěvoval Jeruzalém jen o židovských svátcích.
Byly právě svátky posvěcení jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě. Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově. (Jan 10:22-23)
Tak, a máte to – chanukový příběh v sedmi stech (anglických) slovech. Šťastnou Chanuku.
BONUS: Jako věřící vidíme v té deváté svíčce symbol Ješuy. Sedí nad ostatními, avšak sestupuje z tohoto postavení, aby dal světlo ostatním svíčkám. Pavel mluví o tom, že Ješua sestoupil z nebe a ponížil se – stal se člověkem. V Janově evangeliu 8,12 čteme Ješuova slova: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ A čteme zde i Janovo svědectví, že Ješua přišel jako „pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět.“ (Jan 1:9, Český studijní překlad.)
POZNÁMKA: Když jsem v roce 2012 dal tento článek poprvé na internet, bylo to krátce po mé návštěvě v Německu v Berlíně, kde jsem kázal. Po promluvě jsme rozžali chanukové svíčky. Nedokázal jsem si odpustit poznámku, že 1) Hitler je mrtev! a 2) Židé v Berlíně dosud slaví Chanuku!
Šťastnou Chanuku!
