Tents of Mercy Network of Congregations and Humanitarian Aid
Krayot, Israel
Stála u mne v kuchyni a krájela zeleninu. Od momentu, kdy jsem ji uviděl, jsem věděl a neustále vím, že ona je mojí pravou láskou. Nyní, po více než třiapadesáti letech, mohu spolehlivě říci, že jsem o svém tehdejším prožitku nikdy nezapochyboval. Ochladla snad někdy má vášeň? Zakusili jsme někdy napětí, nesouhlas, nedorozumění? Vnesly nároky na výchovu dětí, práce, stěhování po celém světě … nebo občasná odůvodněná vyčerpanost – do naší lásky jisté ochlazení? Ano. A přesto jsme si to pokaždé navzájem vyříkali, odpustili si a stiskli „Restartovat“. Naše vzájemná něha mohla pokračovat. Což mi připomíná Ješuova slova, jimiž nás věřící varoval s ohledem na nároky, jaké na nás bude klást nadcházející doba konce. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách. … Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech … a protože se rozmůže nepravost, VYCHLADNE LÁSKA MNOHÝCH. (Matouš 24:6.7.12)
„Cítím, že přichází otupělost“
Ješua varoval, že v neřádu a zmatku doby konce láska mnohých vychladne. Už začíná být snadné si to představit. Dokonce i při psaní tohoto článku cítím, že se o mne pokouší otupělost. Člověk je toho prostě nucen TOLIK zpracovat. Včera jsem sledoval dokumentární záznam, jak jeden kmen v Etiopii vyvraždil jiný. Lidská ukrutnost. Nesnesitelné utrpení. Ukrajinské oddíly v ulicích. A pokud to nestačilo, tedy dodejme: Jeruzalém poničily akce teroristů, Spojené státy mnoho událostí, při nichž se střílelo… Laskavost našeho Pána se nezmenšila ani o píď; tyto časy však mohou převálcovat, vyděsit a vyvolat zmatek. Naše láska se střetává s intenzitou světa, který se vymyká kontrole. Tělesně jsme sice nastaveni na přežití, musíme se však zaměřovat na nejpřednější skutečnost: TÍM nejdůležitějším ve vašem životě je v těchto posledních dnech váš vztah s Bohem. Vzhledem k situaci kolem nás je těžké nezatvrdit své srdce. Rozhodující potřebou je však právě opačná reakce.
Kdo přináší spásu na Ukrajině?
Možná jste viděli snímky a videa, na nichž se ukrajinští věřící BĚHEM smrtonosných útoků ruských sil modlí a uctívají. Hledají Boha v protileteckých krytech. Bomby padají – a oni se v té době shromažďují, aby mu vzdávali chválu. Co se tam právě teď děje v duchovní oblasti? Mnoho lidí přichází k víře. Když se všechno pokazilo a lidé kolem mne trpí – kdo jim přichází pomoci, aby nalezli Boha? Jedině ti, jejichž LÁSKA nevychladla, pouze ti, kteří vyšli věrně za Bohem a postarali se, aby oheň nepřestal hořet. Pokud náš oheň vychladl, je třeba ho rozdmýchat jako táborový oheň, který zcela dohořel. „Oheň ustavičně hořeti bude na oltáři, a nebudeť uhašen“ (Leviticus 6:13, Bible kralická).
Naléhavé poselství od Ješuy
Starověké město Efez bylo nejvýznamnějším městem jónské Malé Asie. Jako prosperující přístav při Egejském moři byl Efez střediskem obchodu, kultury a pohanského náboženství. Ješua oslovil tamní sbor ve Zjevení 2:2-5. Uznal jejich skutky, námahu, trpělivost a nesnášenlivost vůči zlu. Pravda, vytrvali … A přece je napomenul: „Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku“ (Zjevení 2:4, Český studijní překlad).
Jak vypadá první láska?
Článek jsem začal vzpomínkou na chvíli, kdy jsem se zamiloval do Connie. Docela dobře si vzpomínám na první společné dny. Bylo to jako sen. Stěží jsem dokázal uvěřit, že jsem nalezl svou pravou lásku. Nemohli jsme se jeden druhého nabažit. Chtěl jsem se co nejvíce dozvědět o tom židovském „majdele“ (děvčeti). Byli jsme tak zamilovaní, že jsme líbánky trávili v horské jeskyni a byli jsme šťastnější než v nějakém líbánkovém apartmánu na Riviéře. Přeskočme bleskově šestadvacet let. To už jsme žili v Izraeli a zakládali hebrejsky mluvící mesiánský sbor. Jen několik málo členů mělo auta, a tak jsme cestou na bohoslužby přibírali lidi a když shromáždění skončilo, vozili jsme je domů. Chvály a uctívání u nás zněly v hebrejštině, ruštině a angličtině, proto jsme vytvořili transparenty a umístili je vysoko podél cesty k naší modlitebně. Byl jsem vedoucím chval i kazatelem zároveň – vše se svou lámanou hebrejštinou. Měl jsem plné ruce práce, abych z horko těžko posbírané hrstky lidí vytvořil duchovní společenství. Má žena Connie zatím pečovala o naši mnohogenerační rodinu. Měli jsme děti ve věku pětadvaceti, dvaadvaceti, sedmi a dvou let. Občas jsem na ni netrpělivě v rozčílení vyjel, což mělo k mé první lásce daleko.
Činy musí plynout z lásky
Proč Ješua Efezské káral? Proto, že byli jako Marta: ve snaze posloužit kmitali sem a tam. Na službě není nic špatného: Martě šlo ale na nervy, že Marie si jenom sedí u Mistrových nohou. Ješua jí řekl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde” (Lukáš 10:41.42). Naše služba musí vyplývat z naší lásky k přebývání v jeho přítomnosti (Matouš 5:14).
Jak si můžeme svou první lásku uchovat v posledních dnech?
Za prvé: potřebuji se stát přeborníkem v přijímání dokonalé lásky Boží – abych si připomínal, že sama moje existence je výsledkem této Jeho lásky. A že jsem stvořen pro Jeho potěšení. Jednou z metod, jak tu lásku obnovit, je „pohlédnout vzhůru“. Když Ješua líčil soužení posledních dnů, řekl: „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko“ (Lukáš 21:28). Za druhé: potřebuji se znovu zaměřit na svého Spasitele a Pastýře, milovníka mé duše. Proč se stal jedním z nás? Nebylo to proto, aby s námi navázal vztah, ztotožnil se s námi a učinil Boží lásku naprosto osobní? Láska v lidských vztazích – to znamená BÝT spolu, trávit spolu čas, DĚLAT věci společně. Proč by tomu ve vztahu s mým Mesiášem Ješuou mělo být jinak? Co mne odvrací od mé první lásky k Němu? Snadno jsem příliš zaneprázdněn – dokonce ve snaze Mu sloužit. Moje pozornost proto přestává být zaměřena na mého Vykupitele a zaměřuje se na mne. Fuj! To je vskutku to nejhorší, protože když se zabývám stále sám sebou (svými pocity, myšlenkami, přáními, chybami, hledáním pohodlí), přestávám hledět na Toho, láska k Němuž je sám život. Za třetí, potřebuji na Boží lásku reagovat celým srdcem. Na otázku, co je největším přikázáním, Ješua odpověděl: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí” (Matouš 22:37). Láska je záležitost srdce. Kde je tvé srdce? Kde je to moje? Která jsou má nejvroucnější přání? O čem usilovně přemýšlím a kam směřují moje pocity? Chápu, že máme zaměstnání, účty, děti, odpovědnosti. Bůh to ví a může nás zmocnit k chození v lásce k Němu, zatímco zůstaneme věrní v tom, co závisí na nás. Milovaní, je načase uvažovat, ptát se a modlit se: „Pane, co se Ti v mém životě líbí a co ne? Chci Tě lépe milovat. Učiním z Tebe svůj střed. S novou svěžestí naslouchám Tvému hlasu. Rozdmychávám uhlíky svého srdce, ať vzplanou a neustále hoří pro Tebe.“
