Tikkun Global
Jerusalem, Israel
Pojem „židovských (či hebrejských) kořenů“ je dnes v těle Kristově, v mnoha knihách, vzdělávacích organizacích, na domácích webových stránkách atd. velmi populární. Po staletích „teologie náhrady“ a antisemitismu ze strany historické církve jsme svědky oživení křesťanského „filosemitismu“. Milióny křesťanů po celém světě dnes dostávají zjevení a začínají na základě Písma chápat potřebu pozitivního spojení s Izraelem a židovským lidem. Pro mnohé k tomu patří vyučování o „židovských kořenech“, které může mít mnoho podob: studium Tóry, dodržování biblických/židovských svátků, porozumění „hebrejskému“ způsobu uvažování, cesty do Svaté země, účast na pesachové večeři sederu, politický postoj na straně Izraele atd.
V tomto článku (a v následující druhé a třetí části) se chceme blíže podívat na učení o kořenech, nejčastěji založeném na nejjasnějších slovech Písma o židovském kořeni – olivovníku v listě Římanům 11:16-24. Co ten termín ve skutečnosti znamená v kontextu Bible? Jak asi římští křesťané, jimž Pavel list adresoval, tomuto učení porozuměli? Jak má být aplikováno dnes?
Olivovník a jeho kořen - Římanům 11:16-24
Apoštol Pavel píše o „olivovníku“ Božího lidu, o jeho ratolestech a kořeni. Slovo „kořen“ se ve verších 16-18 vyskytuje čtyřikrát. Celé poselství těchto veršů tvoří především napomenutí pohanských římských věřících („planých“ ratolestí), kteří byli milostivě a překvapivě „naroubováni“ na tento „olivovník“ společenství Božího lidu – na strom, který byl po mnoho, mnoho pokolení „kultivován“ pouze v rámci židovského národa/lidu („přirozených“, domorodých, zdomácnělých ratolestí). Tu apoštol Římany přísně varuje, aby se nevypínali a nepovyšovali nad těmito domorodými, židovskými ratolestmi, aby měli na paměti, že to nejsou oni, kdo nese kořen, nýbrž že kořen nese je (v.18). Zatímco apoštol jasně identifikuje tři druhy ratolestí (židovští věřící, pohanští věřící, židovští nevěřící – „vylomené“ větve), nedefinuje podobně kořen – a toto místo Písma ten kořen ani výslovně neoznačuje jako „židovský“ či „hebrejský“.
V průběhu dějin církve vykladači Bible předkládali čtyři možné definice tohoto kořene:
Sám Ježíš, „kořen a rod Davidův” (Zj 22:16, Český studijní překlad).
Praotcové a/nebo smlouva s praotci (Abrahamem), s odvoláním na verše 11:28-29.
Židovský lid/izraelský národ.
Židovské věřící společenství prvního století, jež představovala konkrétně apoštolská jeruzalémská církev.
Co si myslíte vy? Studujte a rozjímejte nad těmito místy Písma, protože brzy bude pokračování – druhá část. Snažte se pokud možno do textu „nevkládat“ nic ze své teologie ani nápadů; představte si, že jste pohané, římští křesťané (někteří znali Židy, jiní ne), kteří při bohoslužbách naslouchají veřejnému předčítání tohoto listu. Jak vám to bude znít? Kdo - nebo co – je ten tajuplný kořen?
