Mnozí se nás už léta ptají: „Co znamená to slovo tikkun?“ „Tikkun“ je prostě hebrejský výraz pro „obnovu“. Zkusme si tedy to slovo rozluštit. V Nové smlouvě je najdeme ve Skutcích 3:21 (Český studijní překlad): „Nebe ho musí přijmout až do času obnovy všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy všech svých svatých proroků.” Je to rovněž starodávný pojem judaismu: tikkun ha-olam, čili náprava světa. V této souvislosti to znamená vykoupení všech věcí, s nímž se počítá při zjevení Mesiáše. Řecké slovo apokatastasis – česky „obnova“ – se v moderní hebrejštině použité pro překlad Nového zákona překládá jako tikkun/תיקון. Název naší misijní organizace vyjadřuje naši touhu po Ješuově návratu, kdy všichni uzříme obnovu všech věcí.
Souběžná obnova Izraele a církve
V 80. letech minulého století se v řadě misijních organizací, včetně té naší, začalo mluvit o procesech obnovy v Mesiášově těle, ke kterým má dojít před jeho druhým příchodem. Patří k nim dosud nevídané prorocké naděje, které dokonce přesahují obnovu, k jaké došlo v prvním století. Součástí této obnovy je naplnění pasáže z listu Efezským 4:11-13, podle níž má plnost služby vyznačující se pěti typy služebností (mimo jiné i apoštoly a proroky) ústřední význam pro vystrojení Mesiášova těla za účelem dosažení „míry Kristovy plnosti“ v jednotě, zralosti a „plnosti“. To bylo předem určeno pro Ješuovy následovníky. Rozumíme tomu tak, že součástí je dovršení díla celosvětové evangelizace, vzbuzení žárlivosti Židů (Římanům 11:11-13) a možnost vidět, že církev před návratem Páně je naplno tím, čím má být. Na toto očekávání týkající se doby konce kladli důraz někteří vysoce uznávaní vedoucí. Derek Prince, apoštolská osobnost vyznačující se hloubkou svého učení, hovořil o souběžné obnově Izraele i církve. Povšiml si, že se tato zarážející souběžnost projevuje od konce 19. století. Jeho učení se zarážejícím způsobem podobá tomu, jak těmto věcem rozumíme my. Podobně jako Prince vyučoval o souběžné obnově také velký letniční učitel David Duplessis. Oba viděli v obnově Izraele paralelu k proudům obnovy, které ve 20. století probíhaly v církvi. V roce 1982 jsme proto Dereka Prince pozvali, aby pro nás o souběžné obnově uspořádal konferenci. S jeho učením na toto téma se lze stále seznámit prostřednictvím organizace Derek Prince Ministries. Když jsme se začali dívat optikou „obnovy“, dospěli jsme k pochopení dějin protestantské církve. Reformační hnutí chápala sama sebe jako obnovu pravdy a praxe, jež se z církve v průběhu dějin vytratily. V 19. století pak termínu „obnova“ užívalo mnoho obrodných hnutí. Ti, kteří toužili po návratu židovského lidu do jeho země, o tom mluvili jako o obnově. Oni sami byli známí jako stoupenci obnovy. Letniční hnutí se přes sto let považovalo za hnutí obnovy s důrazem na křest v Duchu, Boží moc a dary Ducha. Obnova měla vést k druhému příchodu Páně. Myšlenka úplné obnovy všech věcí po Ješuově návratu je mnohým vedoucím jasná. Musíme si však položit otázku: „Které věci musí být obnoveny před Ješuovým návratem?“ Půjde o návrat skutečností z prvního století, jak je líčí kniha Skutků? Nebo to bude něco většího?
Realita obnovy v 1. století
Součástí toho, po čem pátráme, je prostě obnova jevu, který existoval v prvním století – mesiánského židovského hnutí: zachráněného ostatku Izraele, který tvořili židovští učedníci žijící prokazatelně po židovsku. Hnutí se obzvláště Pavlovou službou rozšířilo o pohany, kteří uvěřili v Ješuu. Společně vytvořili „jedno nové lidstvo“ z listu Efezským 2:15. Za druhé se všechny sbory v prvním století řídily vzájemnou vykazatelností vůči apoštolskému vedení a měly mezi sebou spojení, přitom však šlo o hnutí decentralizované, neřízené žádnou vládní byrokracií. Až několik tisíc věřících ve městě podléhalo jednomu městskému staršovstvu. Znamení a divy se projevovaly v moci a vedly k růstu . Typické byly domácí skupinky, existovala však i větší shromáždění. Učedníky se lidé stávali skrze důvěrné vztahy v těchto skupinách. Tento model nacházíme ve Skutcích 2:42-47. My sami se vnímáme jako pokračovatelé společenství, o nichž hovoří Skutky 2:42. Poddávali se učení apoštolů, lámali spolu chléb a modlili se. Scházeli se střídavě pod domech. U Jana 17:21 se Ješua modlil, ať jsme jedno tak, aby svět mohl uvěřit. Podle Skutků 2 došlo o Letnicích k vylití Ducha. Zde nacházíme projev jednoty. „Ti všichni zůstávali jednomyslně spolu ...“ (Skutky 1:14, Český studijní překlad). Jednota, za niž se modlil Ješua, však znamenala daleko víc než pouhou jednotu onoho prvotního společenství. Studujeme-li raná staletí církevních dějin, udivuje nás nesvornost, rozkoly a spory. První roztržkou bylo podle mne odmítnutí mesiánských židů a toho, že svůj život v Ješuovi spojovali se židovským způsobem života.1 Je k dispozici mnoho materiálu, nad nímž lze uvažovat o obnově v tomto směru a nad tím, jak bude před jeho návratem Mesiášovo tělo vypadat. V souvislosti s tím vším se modlíme za obnovu, za jednotu, za moc Ducha svatého a za to, aby se Židé a pohané spojili v jednotě a ve svých rozmanitých posláních.
Více než obnova známá z prvního století
Před Ješuovým návratem však Písmo slibuje více než obnovu modelů z prvního století. Ješua se modlil za jednotu, která ještě předtím, než se Mesiáš vrátí, přivede svět k víře (Jan 17:21). Celosvětová jednota mezi věřícími, za kterou se modlil, ještě NIKDY nenastala. Po té dnes toužíme a pracujeme na ní. Naši přátelé ze Světové evangelikální aliance, která reprezentuje 600 miliónů věřících, hovoří o tom, že pracují a modlí se jak za tuto velkou světovou jednotu, tak za jednotu a spolupráci v každém městě a oblasti. V Bibli čteme, že evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví (což si vykládám jako zcela postačující svědectví doprovázené projevy Boží moci); a potom přijde konec tohoto věku (Matouš 24:14,15). Písmo nám také říká, že pohané budou Izrael provokovat k žárlivosti, což způsobí, že evangelium v plnosti přijmou a povstanou ze smrti k životu (Římanům 11:14,15). To je VÍCE NEŽ obnova toho, co existovalo v prvním století. Jóel 3 naznačuje, že před „velikým a hrozným dnem” Hospodinova soudu dojde k dalšímu velkému vylití Ducha. Bude to celosvětové, zasáhne to každé tělo a předstihne to jakoukoli obnovu čehokoli, k jaké kdy došlo, i když velké náznaky už dějiny přinesly. Konečně v listu Efezským 4:11-13 čteme, že k vystrojení svatých ještě před dosažením jednoty poslouží různá obdarování (apoštolové, proroci, evangelisté, pastoři a učitelé), která dá Bůh vedoucím pracovníkům. Řecký text vlastně říká, že vystrojování „bude pokračovat tak dlouho, až“ dospějeme k té hluboké jednotě, kterou Pavel popisuje jako „míru Kristovy plnosti”. I to přesahuje obnovu toho, co existovalo v prvním století. Ano, věříme v „tikkun“, v obnovu, v nový příchod toho, co bylo kdysi za starých časů. Věříme však i ve zjevení Boží slávy, které dokonce přesáhne obnovu věcí, jež existovaly v minulosti. ________________________________________________________________________
1Justin Mučedník, Dialog s Židem Tryfónem (130-150 n. l.) v Přednikajských otcích, List Barnabášův (100 A. D), jakož i Ignác z Antiochie mluvili o zbytečnosti všeho židovského. Biskup Ambrož dovolil pálit synagógy a tvrdil, že to není hřích. Pro úplný přehled viz James Parkes, The Conflict of the Church and the Synagogue (Střet církve a synagógy, 1969) kap. 4. Viz oficiální odmítnutí židovského způsobu života na synodách v Alviře (307) a v Antiochii (316) a na druhém nicejském koncilu (787).
