Věděli jste o trojím Davidově pomazání za krále? Poprvé jej pomazal prorok Samuel v jeho rodině. Byl u toho jeho otec Jíšaj a všichni jeho bratři:
1. Samuelova 16:13
וַיִּקַּח שְׁמוּאֵל אֶת־קֶרֶן הַשֶּׁמֶן וַיִּמְשַׁח אֹתֹו בְּקֶרֶב אֶחָיו וַתִּצְלַח רוּחַ־יהוה אֶל־דָּוִד מֵהַיֹּום הַהוּא וָמָעְלָה
Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A duch Hospodinův dával Davidovi od toho dne i nadále zdar. (Všechny překlady, není-li uvedeno jinak, jsou autorovy.)
Podruhé tak učinili judští starší v Chebrónu, hned po smrti krále Saula:
2. Samuelova 2:4
וַיָּבֹאוּ אַנְשֵׁי יְהוּדָה וַיִּמְשְׁחוּ־שָׁם אֶת־דָּוִד לְמֶלֶךְ עַל־בֵּית יְהוּדָה
I přišli judští muži a pomazali tam Davida, aby byl králem nad domem judským.
Potřetí jej pomazal společně celý izraelský národ, Juda i Izrael:
1. Paralipomenon 11:3 (2. Samuelova 5:3)
וַיָּבֹאוּ כָּל־זִקְנֵי יִשְׂרָאֵל אֶל־הַמֶּלֶךְ חֶבְרֹונָה וַיִּכְרֹת לָהֶם דָּוִיד בְּרִית בְּחֶבְרֹון לִפְנֵי יהוה וַיִּמְשְׁחוּ אֶת־דָּוִיד לְמֶלֶךְ עַל־יִשְׂרָאֵל כִּדְבַר יהוה בְּיַד־שְׁמוּאֵל
Pak přišli všichni izraelští starší ke králi do Chebrónu a David s nimi v Chebrónu uzavřel před Hospodinem smlouvu. I pomazali Davida za krále nad Izraelem podle Hospodinova slova skrze Samuela.
Hned po tomto třetím pomazání za krále vytáhl David s vojskem a dobyl Jeruzalém.
Kraloval přibližně sedm let v Chebrónu nad Judou a pak třiatřicet let v Jeruzalémě nad celou zemí – Judou i Izraelem.
V jakém prostředí postupně k těmto třem pomazáním – u nichž vždy šlo o jisté rozšíření - došlo? U prvního se vztahovalo na skupinu osob, kterých se to týkalo
Rodina
Kmen
Národ
Druhé rozšíření se týkalo těch, kdo jej pomazali:
Prorok Samuel
Starší Judska
Starší Judska a Izraele
Třetí rozšíření se týkalo místa:
Betlém
Chebrón
Jeruzalém
Závěrečná dvě pomazání - druhé a třetí - byla vnímána jako pokračování a rozšíření prvního, vykonaného Samuelem. Šlo stále o jedno a totéž pomazání, avšak vykonané ve třech rozšiřujících stadiích a v postupně jdoucích obdobích.
Rozšířením pomazání se tedy míní rozšíření autority. Území či oblasti jeho královské pravomoci se v každé fázi rozrostly.
Při každém dalším pomazání docházelo k duchovním bojům a překážkám. Po prvním zabil David Goliáše; pak měl problémy se Saulovou žárlivostí – a nakonec na něm spočinula nadpřirozená moc vítězství a ochrany. Na jeho rodinu útočili Amálekovci; zachránil se před nimi útěkem do Siklagu.
Po druhém pomazání musel vést dlouhou válku s armádami táhnoucími za Saulem; deset izraelských kmenů žárlilo na vůdčí roli Judska a navíc se judská armáda v čele s Jóabem dopouštěla násilí. (David sám o sobě řekl, že je sice „pomazán“, avšak příliš měkký a slabý, aby si poradil s Jóabovou tvrdostí – 2. Samuelova 3:39).
Ve třetí fázi kraloval David nad celým národem. Vyneslo mu to slávu, zdar i centralizaci Boží služby v Jeruzalémě, avšak i různé náročné situace. Uvnitř královské rodiny zuřily půtky, docházelo k válkám s jinými národy a vládlo cizoložství i korupce.
Týž dějinný proces pokračoval i za Davidových nástupců. Jeho syn Šalomoun vládl nad celým Izraelem. Vybudoval chrám a nejvíce rozšířil území království. Neustávaly však skryté boje, pohlavní hřích, pýcha s žárlivostí a politická i finanční zlovůle.
Za Šalomounova syna Rechabeáma se národ opět rozštěpil na jižní Judsko, kde vládli Davidovi následníci, a na severní Izrael, kde žilo ostatních deset kmenů. V dějinách Judska a Izraele byly okamžiky slávy, vítězství a obrody, ale též chvíle rozdělení, hříchu a porážky.
Proroci sice vyzývali lid k pokání, nakonec však v roce 722 př. Kr. Asyřané Izrael zničili a odvedli lid do zajetí. V roce 586 př. Kr. totéž učinili s Judskem Babylóňané. Ezechiel se modlil a prorokoval, že jednoho dne se „dřevo“ Judska a Izraele opět spojí (Ezechiel37).
Ještě má přijít „větší Král“.
Proroci také začali líčit vidění, že má přijíti větší král. Bude synem Davidovým, ale též Božím. Jeho království bude založeno na království izraelském, bude však zároveň nebeské a věčné. Tato proroctví, posílená úzkostmi vyhnanství, vedla ke stále rostoucímu očekávání budoucího Mesiáše a Mesiášova království. Samo slovo Mesiáš (Mašiach) znamená pomazaný.
Právě tato naděje na příchod „pomazaného krále par excellence“ připravila podle evangelií cestu Mesiáši Ješuovi – Synu Davida i Boha, davidovskému i božskému.
Ješua dostal totéž královské pomazání jako David, avšak s ještě větším rozšířením autority – vztažené už nejen na Judsko a Izrael, nýbrž i na nové věřící, kteří jej budou následovat v každém národě světa. V ekklésii lze vidět ještě další rozšíření království daného Davidovi: rodina – pak kmen – pak národ – a nakonec mezinárodní ekklésia. Ješuova autorita rovněž spojila nebe se zemí. Narodil se na zemi a vystoupil na nebesa. Spojuje pozemský Jeruzalém s nebeským. Jednoho dne – brzy – se vrátí a dovrší toto sjednocení. Jeho královské pomazání a autorita sjednotí nebe a zemi; Izrael a národy. Pomazání, jehož se dostalo Davidovi, bylo v podstatě pomazáním samotného Mesiáše Ješuy. Všichni, kdo v něj věří, mají kdykoli přístup k témuž pomazání skrze Ducha svatého a k téže autoritě skrze jméno Ješuovo. David byl pomazán třikrát. Královské pomazání a autorita v různých fázích s časem dále rostla a rozšiřovala se. Choďme jako Ješuovi následovníci i nadále v tomtéž pomazání, které nyní přešlo na nás.
