Kniha zjevení třikrát hovoří o tom, že nebeský Jeruzalém sestoupí z nebe. Věřící ve Filadelfii, považované za nejlepší ze všech církví, dostávají zaslíbení:
Zjevení 3:12
„Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe.“
Při zakládání nového nebe a nové země na konci milénia předvídá Jan i nový Jeruzalém.
Jeruzalém ve výšinách je příbytkem všech andělů, kteří zachovali věrnost Bohu, a duchů zesnulých zbožných mužů a žen. O mezinárodním společenství věřících v Ješuu – tedy o církvi – se mluví jako o nevěstě (Efezským 5), a protože tito lidé jsou v nebeském Jeruzalémě, je i ten nazván nevěstou.
Zjevení 21:2-3
„... svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „‚Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi ...‘“
Sestoupení Nového Jeruzaléma se považuje za spojení obydlí Boha a obydlí člověka v jeden celek. Většina 21. kapitoly se zabývá popisem tohoto nebeského sídla. Jde o obnovu zahrady Eden a svatbu Beránkovu na konci věků a o úplné smíření mezi Bohem a lidstvem.
Zjevení 21:10
„(Anděl) mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha.“
Novozákonní idea o existenci nebeského Jeruzaléma se podobá myšlence rabínů, podle nichž jsou Jeruzalémy dva, jeden „horní“ a jeden „dolní“. (V nebi je také svatostánek a soudní síň, paralelně ke zdejšímu pozemskému svatostánku a „Sanhedrinu“.)
Při „odchodu“ bohabojného člověka jde jeho tělo do hrobu a duch vystoupí do nebeského města zvaného Jeruzalém. Tam pobude, dokud nenastane čas, aby přijal tělo vzkříšení. Poté svatí žijící v nebeském Jeruzalémě sestoupí a vyzvednou si své pozemské tělo, vzkříšené pro věčný život v obnoveném ráji edenské zahrady.
Takto líčí to nebeské sídlo v Janově evangeliu Ješua:
Jan 14:2-3
„V domě mého Otce je mnoho příbytků … Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě...“
Spravedliví tedy budou žít s Ješuou a s Bohem. V čase nového stvoření sestoupí to nebeské sídlo dolů, a má-li se to stát, musí existovat místo, na které sestoupí. To místo bude na zemi a Jeruzalém bude jeho středem.
Spravedliví tedy budou stále v Jeruzalémě: nejprve v Jeruzalémě, který je v nebi, a pak v Jeruzalémě, který sestoupí dolů a stane se součástí nového nebe a země, které budou na zemi obnoveny. Duchové spravedlivých tedy v okamžiku smrti jistě vystupují vzhůru do nebe, avšak nakonec – až nebeský Jeruzalém sestoupí dolů – budou opět přebývat na zemi.
