Ve 2. Paralipomenon 7:14 najdeme jednu z nejvýznamnějších modliteb pro kterýkoli národ:
וְיִכָּנְעוּ עַמִּי אֲשֶׁר נִקְרָא־שְׁמִי עֲלֵיהֶם וְיִתְפַּלְלוּ וִיבַקְשׁוּ פָנַי וְיָשֻׁבוּ מִדַּרְכֵיהֶם הָרָעִים וַאֲנִי אֶשְׁמַע מִן־הַשָּׁמַיִם וְאֶסְלַח לְחַטָּאתָם וְאֶרְפָּא אֶת־אַרְצָם
…. (jestliže) můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.
Abychom upevnili svou víru v účinnost této modlitby, prohlédněme si souvislost a dějinné pozadí. Slovo pokořit se můžeme též přeložit jako ponížit se nebo vydat se. Určitě zahrnuje poddání se autoritě a poslušnost. Opakem je vzpoura.
Toto zaslíbení dal Bůh Šalomounovi v době zasvěcení chrámu v Jeruzalémě. Tehdy existovala dvě místa pro dva „stany“: Mojžíšův svatostánek byl v Gibeónu a Davidův stan byl na hoře Sijón. (2. Paralipomenon 1:3-4)
V období soudců svatostánek stál ve vesnicích na sever od Jeruzaléma: Ráma, Šílo, Bétel a Gibeón. (Má rodina se v devadesátých letech těšila z výsady dvouletého života v Gibeónu.)
V období, kdy vedení přecházelo z Éliho na Samuela, byla truhla vzata ze svatostánku do války. Pelištejci se jí zmocnili a pak ji nadpřirozeným způsobem vrátili Izraeli – nejprve do Bejt Šemeše a pak do Kirjat Je'arim na západ od Jeruzaléma. (V obou těchto oblastech jsme také bydleli, v každé několik let.)
Pak přenesl David truhlu na horu Sijón a postavil pro ni nový stan. Na počátku Šalomounovy vlády byl Mojžíšův svatostánek a velký oltář v Gibeónu a truhla smlouvy byla v novém Davidově stanu. Hora Sijón je necelý kilometr od hory Mórija, kde Šalomoun postavil chrám.
Šalomoun se na počátku své vlády odešel do Gibeónu modlit. Měl tam slavné vidění Páně a dostalo se mu moudrosti pro spravedlivou vládu a pro stavbu chrámu. (2. Paralipomenon 1:7) Po dokončení stavby se během svátku Stánků konal osmidenní zasvěcovací obřad. (2. Paralipomenon 7:9-10)
Po dokončení chrámu a umístění truhly mezi cheruby vedl tým sto dvaceti lévijců uctívání a chrám naplnil oblak slávy (2. Paralipomenon 5:14). Poté Šalomoun poklekl před lidem, dlaně rozprostřel k nebi a modlil se (2. Paralipomenon 6:13).
Modlil se, ať se lid obrací k chrámu s pokornými prosbami (2. Paralipomenon 6:21). Dal tak příklad jednotlivcům a též izraelskému národu jako celku, jakož i národům jiných zemí. Aby se v modlitbě obraceli k Jeruzalému. (Je zajímavé že židovské synagógy po celém světě jsou obráceny k Jeruzalému; muslimové na celém světě se vkleče modlí směrem k Mekce; křesťané se většinou v srdci obracejí k nebeskému Jeruzalému.)
Šalomounovy modlitby měly v základě jedno téma: modlil se, ať Bůh uzdraví všechny problémy, s nimiž se lid potýká. V každém problému, ať se týkal zdraví, ekonomiky, zemědělství nebo vojenství či kterékoli jiné oblasti, viděl následek hříchu nebo trest za něj. Bude-li se lid z hříchu kát, Bůh jim ho odpustí a zruší trest. Vyřeší se tím každý problém.
Někdo by si mohl myslet, že takový přístup k modlitbě je příliš úzkoprsý a zjednodušený, možná až primitivní. Když se však Šalomoun domodlil, spadl z nebe oheň a spálil oběť na oltáři; chrám podruhé naplnil oblak slávy. (2. Paralipomenon 7:1) Bůh tím modlitbu potvrdil a uvolnil svou moc potřebnou k jejímu vyslyšení.
V noci po modlitbě a vylití ohně se Hospodin ukázal Šalomounovi podruhé! (2. Paralipomenon 7:12) Právě při druhém vidění po druhém vylití dal Bůh Šalomounovi tento modlitební návod. V lecčems je to jednoveršový souhrn celé chrámové modlitební soustavy.
V tehdejším kontextu výraz „můj lid“ znamenal lid Izraele. Po příchodu Mesiáše se Boží zaslíbení vztahují ke každému jedinci v kterémkoli národě, který v něj věří a volá k Bohu v jeho jménu (Galatským 3:14).
Proto se Boží vyvolený lid může modlit v souladu s principem víry, který dal Bůh Šalomounovi. Tento modlitební návod od Boha obsahuje zaslíbení, že Bůh kterýkoli národ obnoví a uzdraví.
Ráda bych nás všechny povzbudila, abychom se s horlivostí, pečlivostí i naléhavostí takto modlili za své rodiny, společenství i národy. Věřím, že to povede ke stejným výsledkům: k odpuštění hříchu, vylití moci Ducha svatého a uzdravení našich národů!
