Araby miluji a Džihád nenávidím. „Hashtag“: #LoveArabsHateJihad.
Většina Izraelců – a prakticky všichni mesiánští židé – by řekli totéž.
Araby považujeme za své bratrance. Chceme s nimi žít v pokojné spolupráci. Velká část naší izraelské blízkovýchodní kultury je arabská.
Naše modlitby zahrnují všechny naše arabské sousedy. Svým křesťansko-arabským přátelům se vždy snažíme projevovat úctu, žehnat jim a posilovat je. Mou významnou životní zásadu vyjadřuje verě: „Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!“ (Genesis 17:18)
O Izraeli kolují mezi Araby obecně tři názory:
jedni Izrael milují
druzí stojí o nenáročné a pokojné soužití s ním
třetí jej nenávidí
Mnoho izraelských Arabů patří do první skupiny: evangelikální arabští křesťané, někteří izraelští Drúzové, beduíni a dokonce muslimové, kteří u izraelské armády slouží v záškodnických jednotkách.
Druhá skupina podle všeho zahrnuje umírněné sunnitské Araby celého Blízkého východu, zvláště potenciální podporovatele rozšíření „abrahámovských dohod“ z hlediska hospodářského, diplomatického i kulturního.
Do třetí skupiny lze počítat islamistické extrémisty, džihádisty a všechny, kteří se nechávají ovlivňovat jejich teologií, ideologií a narativem.
Ve všech těchto třech skupinách najdeme arabské křesťany.
Bůh svůj plán pro Izrael opakovaně vyjadřuje ve smluvních zaslíbeních daných Abrahamovi, mluví o Davidově království, o návratu židovského lidu do Svaté země i o obnově národa. Apoštol Pavel varuje před popíráním těchto zaslíbení: Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! (Římanům 11:1-2). Proroctví o konci času líčí budoucí sjednocení národů v útoku proti Jeruzalému a návrat Ješuy (Ježíše), který jako velitel nebeských armád tyto útočníky zničí (Zacharjáš 14:1-4).
Tisíce míst v Písmu hovoří o Židech, o Izraeli, Jeruzalémě, Sijónu atd. Tyto verše nenajdeme jen v Božích zaslíbeních, nýbrž i v literárních dokladech. Tato historická dokumentace existuje bez ohledu na to, jak si kdo dějiny nábožensky vykládá.
Dokonce i Korán v 5. súře potvrzuje Boží příkaz daný asi před 3500 lety Mojžíšovi a Jozuovi, aby se židovský lid ujal vlastnictví země Kanaán.
Navíc existuje nesmírné množství archeologických dokladů o přebývání Židů v této zemi jako národního celku. To nemůže popřít žádný křesťan, muslim ani rozumářský humanista.
Zde je pár termínů, které je třeba vyjasnit:
Kolonialismus – během většiny moderních dějin (v letech 1517 až 1917, tedy čtyři sta let) ovládala Blízký východ Osmanská říše, pak třicet let (v letech 1917 až 1947) Britové. Poté OSN odhlasovalo rozdělení v podobě dvoustátového řešení, načež bezprostředně vypukla válka.
Džihádismus – moderní džihádismus započal genocidou Arménů v roce 1915. Islamističtí extrémisté jich povraždili přes 1 200 000, neštítili se ani veřejného křižování nahých křesťanských dívek. Během posledních tří desetiletí se tisíce Arabů staly obětmi vražedných džihádistických skupin jako ISIS, Al-Káida, Hizballáh, Hamás atd. Během takzvaného Arabského jara (2011-2017) bylo povražděno 850 000 Arabů a deset miliónů se jich stalo uprchlíky.
Libanon – libanonského křesťanského prezidenta Bašíra Džamáíla zavraždili v roce 1982 syrští nacionalisté a v roce 2005 se libanonský premiér Rafik Harírí, umírněný muslim, stal obětí Hizballáhu. Roku 2006 vydala Rada bezpečnosti OSN rezoluci číslo 1701, která vyzývala k zastavení palby mezi Izraelem a Libanonem, ke stažení izraelských sil a k vytvoření demilitarizovaného pásma od řeky Lítání k izraelským hranicím. Hizballáh souhlasil. UNIFIL (Prozatímní jednotky Organizace spojených národů v Libanonu) se zavázaly, že toto opatření vynutí. Izrael smlouvu dodržel. UNIFIL a Hizballáh ji porušily.
Islamofobie – tento termín je nesprávný a jeho účelem je maskovat podporu džihádismu. Fobie je strach, který je výplodem fantazie bez reálného důvodu. To není tento případ. Žádnou fobií netrpíme; stavíme se proti vražedné povaze džihádismu. Ta je realitou - žádnou fantastickou představou.
Utrpení Palestinců – Palestinci určitě trpí. Pláčeme kvůli nim. Izrael nemá zájem na utrpení Palestinců – právě naopak. Jde o to, jak to řešit. Jedná se o srdcervoucí a složitou otázku hodnou debaty. V rámci Izraele jsou arabští občané plnoprávní. Jsou soudci, lékaři, poslanci Knesetu i populárními televizními osobnostmi.
Gaza – v srpnu 2005 Izrael nuceně vystěhoval z Gazy všech 8 600 Židů, kteří tam žili. V roce 2007 pozabíjel Hamás celé tamní vedení Organizace pro osvobození Palestiny a změnil Gazu v ozbrojený tábor s 1000 kilometry tunelů sloužících terorismu. Nynější válka je hrozná pro Palestince i pro Izraelce. Statistické údaje nás zahlcují a denně jich přibývá. My tu válku nechceme a nerozpoutali jsme ji. Jednu potíž dnes představuje nalezení způsobu, jak bezpečně vrátit 150 tisíc evakuovaných Izraelců do jejich domovů. Druhou potíž představuje problém, jak vybudovat pro 2 milióny Gazanů novou společnost, u níž nebude hrozit radikalizace, která by vyústila v další džihádistickou válku.
Západní břeh – rovněž situace na územích Judska a Samařska je složitá a bolestná. Dohody z Osla (1993-95) je rozdělily na pásma A, B a předaly civilní samosprávě Palestinské autonomie. Každý si přeje pokojné a přínosné řešení, které může nastat pouze po vykořenění hamásovského extrémismu.
Antisionismus – novou podobou antisemitismu je nenávist k Izraeli. Sionismus je opětovné shromáždění židovského lidu do naší dávné domoviny. Je to i biblická vize světa míru a prosperity (Izajáš 2:1-4, Micheáš 4:1-5) – nádherná představa pro ty, kteří to chápou správně.
Jako závěrečné shrnutí mi dovolte citovat nedávný projev Kamaly Harrisové:
„Hamás je zlá teroristická organizace. Já pokračující brutalitu Hamásu důrazně odsuzuji, a totéž musí učinit celý svět. Hrozba, kterou Hamás představuje pro izraelský lid – i pro americké občany v Izraeli – musí být odstraněna. Není možné, aby Gazu ovládal Hamás. Pod jeho nadvládou trpěl palestinský lid po dvě desetiletí.“
Já s jejími slovy souhlasím.
Nadále se modlíme za všechny naše arabské sousedy. Milujeme vás. Co nenávidíme, je džihád, jehož cílem je jak vás, tak nás zároveň zničit.
Photo by Amir Mortezaie on Unsplash
