top of page

Modlitba, ruská válka na Ukrajině a souvislost se Svatou zemí

Writer's picture: Guy CohenGuy Cohen

Harvest of Asher Congregation v Acre, Izrael


Srdce nás Izraelců – národa čelícího po celá desetiletí hrozbám – s hlubokou účastí vycházejí vstříc miliónům Ukrajinců, na něž útočí rakety a armáda vetřelců. Mnozí členové mesiánských sborů v Izraeli se do této země přistěhovali právě z Ukrajiny a to, co se děje, sledují se stále hlubší osobní bolestí. My jsme příliš mladí, než abychom si to mohli pamatovat, svět však už dříve podobné pustošení Ukrajiny zažil. Před více než sto sedmdesáti lety stála jedna taková ruská válka na Ukrajině život statisíce lidí. Modleme se nyní za milost a úlevu. Za to, ať se mezi národy děje vůle Páně a za to, aby se zoufalé davy v pokání a pokoře obrátily k němu. Předešlý střet Zvláštní je, že ten dřívější konflikt měl přímou souvislost se Svatou zemí. V roce 1853 vypukla válka mezi ruskou a osmanskou říší (podpořenou Francouzi, Sardinci a Rakušany). Hlavní bojiště bylo na jihu na poloostrově Krymu - na Ukrajině, o kterou se dnes bojuje. Válka vypukla proto, že muslimský osmanský sultán znovu ovládl cesty přes moře, jichž se předtím zmocnili Rusové, a kvůli jeho sporným územním požadavkům. A byl tu ještě jeden přímý důvod – spor o nadvládu nad posvátnými místy ve Svaté zemi. Muslimští Osmané utlačovali pravoslavné křesťany v chrámě Svatého hrobu a v Betlémě, což vedlo ke střetům mezi katolíky a pravoslavnými. Ruský car požadoval oprávnění zapojit se do střetu ve Svaté zemi, aby mohl chránit pravoslavné křesťany. Žádal právo ordinovat hlavu pravoslavné církve, stejně jako je získali katolíci díky vztahům s Francouzi, a navrácení klíčů k chrámu Narození Páně pravoslavné církvi. Vyčerpávající válka byla ukončena roku 1856 v Paříži na základě žaloby, jíž se míru domáhalo Rusko. To souhlasilo s uvolněním námořní blokády Besarábie (dnešní Moldavsko) a vzdalo se náboženského požadavku být strážcem pravoslavných církví. [V letech 1877-1878 proběhla další válka mezi Ruskem a Osmany, po níž došlo k dohodě o vytvoření statu quo pro chrám Božího hrobu, který platí dodnes.] Rychle se přenesme o půldruhého století dále… V roce 2014 vtrhlo Putinovo Rusko po moři na týž Krymský poloostrov – a v únoru 2022 zaútočilo na Ukrajinu: vše ve snaze o obnovu stavu, který by vyhověl jejich tvrzení, podle nějž tato země a lid patří Rusku. Souvislost s Izraelem Musíme věnovat pozornost jedné otázce: kde je v této situaci místo Izraele? Když náš stát po vypuknutí současné války vyjádřil podporu Ukrajině, požadovala ruská delegace v OSN na oplátku odsouzení plánů Izraele týkajících se Golanských výšin. Jejich zpráva zněla: Působí nám starost ohlášené plány Tel Avivu rozšířit osídlovací úsilí na Golanských výšinách, které je v rozporu s Ženevskou úmluvou z roku 1949. Rusko neuznává svrchovanost Izraele na Golanských výšinách, které jsou součástí Sýrie.“ V říjnu 2021 Izrael oznámil plán postavit na Golanských výšinách sedm tisíc rodinných domů. Válka mezi Ruskem a Ukrajinou by žel mohla mít dopad v Izraeli. Uvědomte si, že:

  1. Rusové mají v Sýrii své vojenské síly;

  2. podle formulace své zprávy neuznávají Jeruzalém, proto místo toho mluví o Tel Avivu;

  3. izraelský parlament a hlavní vládní budovy jsou postaveny na území patřícím pravoslavné církvi, které Izraeli v roce 1951 pronajala na devětadevadesát let;

  4. i nepatrný problém s chrámem Svatého hrobu by vyvolal velmi nedůtklivé reakce;.

  5. Rusko má pevné dohody se Sýrií i Íránem;

  6. podle Ruska Golany nepatří Izraeli, nýbrž Sýrii.

To vše by mohlo vést ke scénáři času konce. V září 2018 syrská obranná střela, jejímž cílem byl izraelský bitevník, náhodně sestřelila ruský vojenský letoun s vojáky na palubě, což vyvolalo v ruské armádě velmi zuřivé reakce. Situace se urovnala díky vztahům Putina s Netanjahuem. Mezi nynější Izraelskou vládou a Putinem panuje menší míra porozumění, což vede k napětí s Ruskem, které se sbližuje s Íránem a dalšími mocnostmi na severu. Jak stojí psáno u Jeremjáše 1,14: „Od severu se přivalí zlo na všechny obyvatele země.”

bottom of page