Tikkun Global
Jerusalem, Israel
Jednoho dne budeme muset před Bohem vydat počet z toho, co jsme dělali v tomto životě, ať dobrého či zlého (Matouš 25:31; Římanům 2:5; 2. Korintským 5:10; Zjevení 20:12). Lidské bytosti mají svobodnou vůli a morální svědomí. Svobodná vůle znamená odpovědnost; morální svědomí znamená, že nám Bůh dal schopnost rozlišovat mezi správným a nesprávným. Obojí dohromady znamená, že jsme morálně vykazatelní.
To, co je správné a co nesprávné, by mělo být „napsáno v našem svědomí“ (Římanům 2:15). Naše svědomí však překrucují zlé vlivy. Proto nám Bůh dal v Bibli dokonalý morální zákon: nejprve v Tóře, zvláště v Desateru přikázání; dále Proroky, Knihy – a nakonec Novou smlouvu. Naše svědomí musí být překalibrováno, aby odpovídalo obecným mravním zákonům, které se nalézají v Bibli. Morální svědomí by mělo být sladěno s morálním zákonem. Bůh zaslíbil, že v Nové smlouvě bude „Tóra“ plně biblického, mravního zjevení vepsána do našeho srdce (Jeremjáš 31:33).
Jeden mladík se kdysi Ješuy zeptal, co potřebuje, aby obdržel věčný život. Ješua mu prostě a přímo řekl, ať dodržuje patero z desatera přikázání Desatera (Exodus 20) plus královský zákon lásky (Leviticus 19).
„Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“ – Matouš 19:18-19.
Tyto zákony přesahují „náboženství“, ať už je to křesťanství, judaismus nebo islám. Jsou univerzální a morální. Svět klesá do hlubin terorismu, pohlavní zvrácenosti, úplatkářství a vzpoury. Islámský džihádismus porušuje téměř všech deset přikázání – proto v něm nelze vidět víru v Boha Bible.
Někteří ultraortodoxní židé odmítají sloužit v izraelské armádě, což se rovná tomu, že nechávají místo sebe umírat jiné; mnoho lidí neplatí daně, ale žádají větší vládní dotace financované těmi, kteří daně platí; většina se nepravdivě dovolává toho, že rabínské tradice nařídil Bůh. Jiní dokonce považují své pohanské „bližní“ za rasově nečisté.
Někteří falešní křesťané ospravedlňují otevřeně hříšný život tvrzením, že jsou spaseni milostí.
Jak můžeme ospravedlňovat svou zášť, zlost, pomluvy, chtíč, pýchu a neuctivost? Věnujeme se spíše zábavě, potěšení a pohodlí než službě Bohu (2. Timoteovi 3:1-5). Čiňme v srdci opravdové a hluboké pokání, a pak budeme připraveni vydat před Bohem počet ze svého života.
Image by wal_172619 from Pixabay
