Tikkun Global Jerusalem
V nedávných promluvách premiéra Netanjahua v OSN a v krátkých videích v hebrejštině a v angličtině je několik pohledů na věc, které popisují současný střet na Blízkém východě a zasluhují si zhodnocení a vysvětlení:
Mír – Izrael po míru touží. Líčit jej jako válečného štváče je opakem pravdy. Útoky naplánovali a rozpoutali Hamás, Hizballáh a ájatollahové – jako prevenci míru. Dokládá to i prostá logika: Izrael by nechtěl válku na sedmi frontách, v jaké jsme se ocitli nyní. Bylo nám to vnuceno.
Pravda – podstatné je hledat a mluvit pravdu. O Izraeli se šíří mnoho lží. Fakta se úplně převracejí a dějiny se předělávají, aby se hodily k protiizraelskému narativu. Ba mnohým ani na pravdě a dějinných faktech nesejde, protože jsou pohlceni svými příběhy, kterým dávají přednost.
Žehnání a proklínání – k Blízkému východu lze přistupovat pozitivně nebo negativně. V Bibli se to nazývá „požehnání a prokletí“ a Netanjahu ocitoval místo z Tóry – z Deuteronomia, které to popisuje. Tato pasáž vyzývá k volbě i nás. Vzhledem ke střetu na Blízkém východě čelí dnes národy základní morální volbě.
Normalizace nebo džihád – základní volba zní: kompromis s džihádistickými extrémisty, nebo pokračování v normalizaci vztahů s umírněnými arabskými národy okolo Izraele? Odstraněním džihádistů se normalizace usnadní. Když zůstanou, k normalizaci nikdy nedojde.
Návrat rukojmích. Po vší té době se rukojmí z Gazy ještě nevrátili. Po celý rok od hrůzného vraždění, únosů a ničení během vpádu Hamásu 7. října do Izraele je tam nepřátelé stále ještě drží – pod zemí, v pekelných podmínkách. Tato část války je pro Izrael svatá kvůli úctě k lidskému životu. Na toto téma nelze diskutovat. Musejí být navráceni.
Válka na sedmi frontách – není to válka mezi Izraelem a Gazou. Je to nevyprovokovaný nájezd teroristů v Libanonu, Sýrii, Iráku, Jemenu, Gaze, na Západním břehu a v Íránu, s ájatolláhovskou podporou. Plánovali ho po dvě desetiletí, připravovali zbraně, vojenskou infrastrukturu, tunely, rakety v obytných domech, nemocnicích, školách i humanitárních střediscích; k tomu běžela radikální antisemitská propaganda.
Vítězství – i přes tyto nemožné a zvláštní podmínky Izrael nejen přežívá, nýbrž vítězí. Nemůže si dovolit mentalitu oběti či pasivitu. Nutí nás to k aktivnímu postoji vítězů! Od postavení oběti k postavení vítěze – to je pro Blízký východ okamžik dějinného zvratu. „Lev z Judy“ procitá z dřímoty.
Prosperita – s porážkou džihádismu nastane normalizace. A s jejím příchodem přijde nejen mír, nýbrž i prosperita. Spolupráce Izraele, Saúdské Arábie a dalších národů zapojených do Abrahámovských dohod v dopravě, obchodě, komunikacích, ropě, plynu, turismu, vodním hospodářství, zemědělství, umělé inteligenci atd. povede v této oblasti k uvolnění finančního bohatství, jaké tu dosud nikdy nebylo.
Íránská jaderná moc – džihádističtí extrémisté jsou v mnoha národech, avšak jen v Íránu se džihádistické straně podařilo za revoluce v roce 1979 uchvátit vládu. Kdyby vláda ájatolláhů získala jadernou výzbroj, vyvstalo by existenciální nebezpečí pro tento region. Je nezbytné tomu zabránit.
Porážka Hamásu – Hamás vybudoval mašinérii 40 tisíc teroristických přepadových oddílů, 600 kilometrů tunelů, 15 tisíc raket. Téměř všechny tyto síly byly zničeny. Pokud se Hamás podrobí a vrátí rukojmí, válka okamžitě skončí.
Porážka Hizballáhu – to byla hlavní teroristická skupina světa: zabíjela Američany, Francouze, Syřany a své vlastní lidi. Jen letos vystříleli na Izrael přes 8000 raket. Zruinovali kdysi kvetoucí křesťanský národ v Libanonu. Nasralláh a celé jejich velení však bylo odstraněno. Má-li v Izraeli a v Libanonu nastat mír, musejí být úplně zničeni.
Rezoluce 1701 – pokus o vyjednávání a kompromis s Hizballáhem by válku jen prodloužil do příštího pokolení. Už existovala mírová dohoda, podle níž měl Hizballáh stáhnout všechny síly od řeky Lítání. Veškeré dohody však pod záštitou Prozatímních jednotek Organizace spojených národů v Libanonu (UNIFIL) bezostyšně porušil.
Demilitarizace\Deradikalizace – Israel nehodlá Gazu znovu osídlit (poté, co z ní v rámci plánu jednostranného stažení z roku 2005 vystěhoval všech 8 600 židovských obyvatel). Jsme otevřeni pro kooperativní civilní vládu v Gaze pode dvěma podmínkami: odstranění zbraní a zastavení džihádistické radikální výchovy. Jinak dojde k další válce.
Opětovné usazení evakuovaných – kvůli nevyprovokovaným raketovým útokům Hamásu a Hizballáhu bylo asi 130 tisíc Izraelců evakuováno ze svých domovů. Žádný jiný národ na světě by takovou situaci nedovolil. Musejí se vrátit a žít v bezpečí a v jistotě. To je náš jediný požadavek. Co že by zajištění této bezpečnosti a jistoty stálo? To je jen otázka taktiky.
Mravní bankrot OSN – automatická většina protisionistických hlasů v OSN znamená, že se prosadí sebeabsurdnější návrh. V minulém roce bylo vydáno 147 rezolucí odsuzujících Izrael, který je jediným funkčním liberálně demokratickým národním státem na Blízkém východě, a pouze 73 rezolucí odsuzujících VŠECHNY ostatní národy světa. Jak opovrženíhodné pokrytectví.
Mravní zmatek – Netanjahu s odvoláním na 5. kapitolu Izajáše řekl, že dobro je nazýváno zlem a zlo dobrem. Izrael obviňují z genocidy. Přitom se sami chráníme před těmi, kteří se chtějí dopustit genocidy vůči nám. Izrael zastává dobro, džihádisté zlo. Nepleťte si to.
Dodávky potravin – příkladem je obviňování Izraele, že chce Gazany vyhladovět. Přitom letos poskytl Gaze přes 700 TISÍC TUN potravin, zatímco oni na nás útočili. Hamás kamiony s dodávkami uloupil a vydíral dodávkami své vlastní lidi.
Zabíjení civilistů – správné je říci, že Izrael vyvinul v této válce více úsilí o ochranu nezúčastněných civilistů než kterákoli armáda v dějinách. Hamás a Hizballáh dělají pravý opak: útočí na civilisty, zatímco vlastním civilistům bere z domovů zbraně a užívá jich jako lidských štítů.
Dávná okupace – Izrael dobyl Kanaán před více než 3000 lety. Šalomoun a David vybudovali říši s hlavním městem Jeruzalémem. Dokládají to archeologické nálezy i biblické texty. Nový zákon z doby před 2000 lety zmiňuje Židy, kteří žili po celé zemi, avšak žádné Palestince. Léta Páně 640 se Izraele zmocnil Rášidský chalífát a léta Páně 1517 Osmanská říše.
Moderní obnova osídlení – země ležela ladem až do počátku nového usazování Židů a Arabů v oblasti koncem 19. století. S Izraelem sousedí 49 muslimských národních států, mezi nimi 22 arabských. Dávné izraelské vlastnictví uznává v 5. súře dokonce i Korán. Izrael je jediný židovský a demokratický národní stát na Blízkém východě. Poměr je tedy 1-22-49.
Tento týden vstoupila izraelská armáda do jižního Libanonu, aby odstranila vojenskou infrastrukturu Hizballáhu umístěnou podél našich hranic. Množství zbraní v obytných domech i v podzemních tunelech je nesmírné. Nalezly se mapy a instrukce pro totální invazi a dobytí severního Izraele a oblasti Galileje.
Když jsem tohle psal, museli jsme utíkat do krytu, protože Írán vyslal na Izrael 181 střel. Zabit nebyl nikdo. Jen díky Boží milosti a zázračné moci odvracíme všechny tyto síly, které mají Izrael vyhladit. Prosím, modlete se dál.
