Boží království přichází po etapách, uskutečnění každého stadia má své načasování; kniha Ester hovoří o jistém posledním stadiu Mesiášova království na zemi s celosvětovým dopadem.
Hebrejské biblické knihy užívají pro „království“ tří různých slov. Jedním z nejpřednějších výrazů je malchut, מלכות. Najdeme jej v Bibli jednadevadesátkrát, z toho šestadvacetkrát překvapivě v útlém svitku Ester.
Průběžně v historických knihách hebrejské Bible je řeč o mnoha událostech, v nichž se střetnou „Bůh a vláda“. V Písmu se o nich píše proto, že obsahují duchovní ponaučení a prorocké vzory týkající se Božího království (viz např. 2. Samuelova 7:14; Genesis 22:8-13; Ozeáš 6:1-2; 11:1 a Izajáš 7:14).
Snad největším předobrazem Mesiášova království na zemi je království Šalomounovo (na něž odkazuje Ješua u Matouše 12:42). Šalomoun se však později v životě dopustil hrozných hříchů, jde tedy jen o částečný předobraz.
Druhou největší dějinnou událost, která slouží jako předobraz Mesiášova království na zemi, nacházíme v knize Ester. Došlo k ní ve vrcholném období starověké Perské říše, která ovládala většinu tehdy známého světa.
אסתר א:1
וַיְהִי בִּימֵי אֲחַשְׁוֵרוֹשׁ; הוּא אֲחַשְׁוֵרוֹשׁ, הַמֹּלֵךְ מֵהֹדּוּ וְעַד־כּוּשׁ, שֶׁבַע וְעֶשְׂרִים וּמֵאָה מְדִינָה
Ester 1:1 – Stalo se to za dnů Achašveróšových; to byl ten Achašveróš, který kraloval nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Kúš. Achašveróš, známý též jako Xerxés, vládl sto dvaceti sedmi zemím. Byla to světová říše, prakticky „vláda nad jedním celým světem“. K událostem došlo počátkem 5. století, v době blízké konci biblických záznamů, po době Kýrově a Zerubábelově, avšak před dobou Ezdrášovou a Nehemjášovou. Tento drobný svitek lze číst jako historickou kroniku tehdejších událostí, ale také jako prorocké podobenství událostí na konci časů. Esteřin příběh představuje jakoby královskou „korunu“ nebo vrcholný okamžik závěrečného období hebrejských Písem. Starověká Persie, jejíž území se dnes nazývá Írán, vládla světu mnohem déle než po celé jedno století. Ve světle současných událostí nás poněkud zarazí, všimneme-li si, že na samém vrcholu zlatého věku „Íránu“ (Persie) byli ministerským předsedou a královnou Židé, kteří věřili v biblického Boha. Podle mé představy šlo o rozsáhlou směsici kultur a snad i národností. Je logické, že o proroctvích o Mesiáši se „mudrci od východu”, o nichž píší evangelia (Matouš 2:1), dozvěděli z vyučování Danielova, Mordokajova a Ezdrášova. Kniha Ester klade určitý důraz na volbu dat (Ester 3:7). První púr (los) byl vržen v prvním měsíci nísanu. Datum určené púrem bylo ve dvanáctém měsíci roku, „adaru“, kdy se proto slaví svátek Purim. אסתר ג:7 בַּחֹדֶשׁ הָרִאשׁוֹן הוּא־חֹדֶשׁ נִיסָן, בִּשְׁנַת שְׁתֵּים עֶשְׂרֵה, לַמֶּלֶךְ אֲחַשְׁוֵרוֹשׁ; הִפִּיל פּוּר הוּא הַגּוֹרָל לִפְנֵי הָמָן, מִיּוֹם לְיוֹם וּמֵחֹדֶשׁ לְחֹדֶשׁ שְׁנֵים־עָשָׂר הוּא־חֹדֶשׁ אֲדָר Ester 3:7 V prvním měsíci, to je v měsíci nísanu, ve dvanáctém roce vlády krále Achašveróše vrhali před Hamanem púr, to znamená los, pro jednotlivé dny a měsíce až po dvanáctý, to je měsíc adar. Púr se vrhal v prvním měsíci a uskutečnil v měsíci posledním. Hebrejský kalendář je lunární, data tudíž spadají doprostřed měsíce, na 14. a 15. den, kdy se objevuje úplněk. Pesach připadá na úplněk v prvním měsíci; Purim se slaví při úplňku měsíce dvanáctého. Pesach hovoří o začátku Mesiášova království, o prvním příchodu a oběti Mesiáše jako pesachového beránka. Purim vypovídá o světové krizi, jejímž prostřednictvím dochází zázrakem k celosvětovému vítězství. Mesiášovská postava Mordokajova náhle mění zlý plán antikristovské postavy Hamanovy. Mordokaj a Ester vládnou společně s perským králem nad mezinárodní říší. Jaký to krásný obraz Mesiášova království! Biblický kalendář začíná obětním beránkem v prvním měsíci a končí světovým královstvím v měsíci posledním. Zamysleme se nad dvojím, trojím, ba čtverým významem Mordokajovy výzvy Esteře: „Byla jsi povolána ke království (malchut, מלכות) pro takový čas, jako je tento. אסתר ד:14 כִּי אִם־הַחֲרֵשׁ תַּחֲרִישִׁי בָּעֵת הַזֹּאת, רֶוַח וְהַצָּלָה יַעֲמוֹד לַיְּהוּדִים מִמָּקוֹם אַחֵר, וְאַתְּ וּבֵית־אָבִיךְ תֹּאבֵדוּ; וּמִי יוֹדֵעַ, אִם־לְעֵת כָּזֹאת, הִגַּעַתְּ לַמַּלְכוּת Ester 4:14 Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato. Tato „chvíle“ se vztahuje k Esteřinu královskému postavení v perské vládě; datem byl měsíc adar - čas, kdy se také každoročně čte svitek Ester; tyto „časy“ vyvrcholí na konci časů. Každé pokolení má podle těchto biblických vzorů a precedentů postupovat kupředu a duchovně je aplikovat. Nyní je čas pro nás. „Moc a duch“, které byly na Elijášovi, přešly i na Elíšu a dále na Jana Křtitele (2. Královská 2:15; Lukáš 1:17). Lidé se mění, generace se mění; nemění se však duchovní dynamika kolem nás. Boží dary a povolání od Boha se v každém pokolení obnovují. Na Mordokajovi byl jakýsi „plášť“ a „pomazání“; a další byl na Ester. Obojí byly projevy Ducha Božího. My máme skrze Mesiáše Ješuu přístup ke všem duchovním darům a veškeré moci Ducha. Existuje plášť Mordokaje a Estery, který je dnes pro nás dostupný. V knize Ester najdeme třikrát jedinečný výraz: l’vuš hamalchut, לבוש המלכות. Tento výraz složený ze dvou slov nacházíme v podobě smichut (konjunktivu). Znamená „oděn v království“ nebo „královsky oděn“. Zde jsou tyto tři případy:
Ester přichází před krále oděna v královské roucho, aby prosila o milost a přízeň (Ester 5:1).
Haman pro sebe ve své sobecké, zlé fantazii žádá, aby jej oblékli do králova šatu (Ester 6:8).
Mordokaj se po královském jmenování ministerským předsedou světové říše objevuje v královském rouše (Ester 8:15).
Oblečení může v Písmu znamenat určitou duchovní kvalitu. Nejvyšší kněz nosil „roucho ke slávě“ (Exodus 28:2); král měl zvláštní královské oděvy; proroci měli „pláště“ (2. Královská 2:13). My máme být „oblečeni mocí z výsosti“ (Lukáš 24:49, Český studijní překlad). Máme se podle pokynů „obléci v Pána Ježíše Krista“ (Římanům 13:14). Oděv může symbolizovat vzkříšené tělo (1. Korintským 15:53; 2. Korintským 5:4). Tradiční modlitba při oblékání modlitebního šálu (talitu) říká, že v budoucím světě máme být oděni do světla. Duchovní plášť, který měli na sobě Mordokaj a Ester, pro nás je dnes dostupný. Patří k němu hlubší zjevení Božího království; přímluvná modlitba; prorocká autorita stavět se proti duchům antikrista a antisemitismu. Vstupme do svého údělu a identity dětí nejvyššího Boha. Oblecme si v našem pokolení plášť Mordokajův a Esteřin; a věřme v tytéž výsledky, kterých dosáhli oni. Modleme se, ať se světová krize změní v celosvětové svědectví.
