Harvest of Asher
Akko, Israel
Minulý měsíc vnukl Boží Duch mému duchu, abych zdůraznil odpuštění: Bůh odpouští člověku a člověk člověku. Žijeme ve světě, kde je pro lidi snadné urážet i nechat se urazit. Důvodem je to, že se sobecky zaměřují více na utrpení vlastní než svého bližního.
Nalézáme se na konci časů, a Písmo říká, že doba před Ješuovým návratem bude dobou velké krize. Když člověk vidí, co vše na něj samotného těžce doléhá a jaké má trápení s duchem neodpuštění, přivodí si smrt – a zkaženost narůstá. Musíme nalézt sami sebe v Tom, který zvítězil nad urážkou, strachem, utrpením i zlostí: v Ješuovi, který to vše vynesl na kříž se slovy: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lukáš 23:34).
Tam na kříži se nejponíženější okamžik Ješuova života stal pro veškeré lidstvo nejvyšším. Připomíná mi to, jak Bůh nechal pro lid udělat bronzového hada, aby na něj Izrael hleděl a byl uzdraven ze smrtícího jedu (Numeri 21). Tehdy vytvořil – a vytváří dodnes – možnost osvobodit se od hříchu neodpuštění a nelásky cestou vzhlížení k Ješuovi namísto k vlastnímu já a vlastní pýše.
Ješua prorokoval, že bude „vyvýšen“ a že obětuje svůj život na kříži (Jan 3:14). Je nutné, aby k němu veškeré lidstvo vzhlíželo jako ke zdroji odpuštění. Mám-li Ješuu v srdci a zaměřuji-li se v srdci na jeho oběť, na místo jeho nejhlubšího ponížení, pak – i kdyby se svět obrátil vzhůru nohama – se místo, kde všechno vypadá neřešitelně, pro mne stane místem, kde mi daroval odpuštění. Tam jsem smířen s Otcem a odpuštění plyne z mého nitra dál k mým bližním (2. Korintským 5:18).
Milovaní, nyní nastal pro nás čas najít v něm ono odpuštění. Přijměme kněžství, k němuž nás povolal, a přimlouvejme se, ať lidstvo otevře oči a obrátí se k němu. Žijeme v době, kdy ve světě narůstá zkaženost, v časech velké nemorálnosti, kdy zlé se jeví jako dobré a dobré jako zlé. Posilněte se však v poznání, že přišel Ješua a my jsme obdrželi zdarma dar odpuštění k přikrytí našich hříchů, platné pro minulost, současnost i budoucnost.
Máme-li druhému bezpodmínečně odpustit, nesmíme čekat, že za to něco dostaneme. Co udělá, je mezi ním a Bohem. Jen Bůh nám může pomoci odsunout naše já a snažit se o vysvobození druhého, které ho přivede do Boží náruče, a to modlitbou „Otče, odpusť jim“ pronášenou nad těmi, kteří nás zraňují, urážejí nebo štvou. Není to snadné ani přirozené, je to však velký klíč k životu!
„Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.“ (Koloským 2:13-14)
