„On mne stále – vždy – miluje“

Tikkun Global

Jerusalem, Israel

Život v Izraeli byl a je jako na houpačce – pláč, hněv, naděje – vše současně, a zároveň jedno střídá druhé. Viděli jsme a vidíme smrt, zlo a truchlení, ale též zázraky jako v Bibli. 

Jednoho dne nám vrátili mrtvá těla malých, brutálně zavražděných dětí. Téhož dne večer se stalo, že pět bomb skrytě nastražených teroristy ve veřejných autobusech a naprogramovaných na výbuch v devět hodin ráno, kdy měly během dopravní špičky zabít stovky Izraelců, chybně vybuchlo v devět hodin večer. Nezranily ani jednoho člověka. Naprostý zázrak!

Jak změnit rovnici

V čase, jako je tento, si musíme osvěžit základní poznatek: Bůh nás miluje. A aby nás miloval, musí existovat, musí být všemohoucí, dobrý a musí tady být pro nás. To by určitě mělo změnit náš pohled na okolnosti.

Mnozí Izraelci se cítí zlomení a traumatizovaní. Je tomu tak kvůli staletím neustálého nebezpečí a přerušovaných nadějí na poklidné soužití. Přidáte-li však právě do této „rovnice“ skutečnost, že Bůh existuje a že nás miluje, změní se všechno: nejsme bezmocní; Pán veškerenstva je s námi. To nám dodává pokoj, důvěru, intimitu a víru.  

Během uplynulého půldruhého roku jsme svědky, že se Izraelci zaměřují na Boha a na modlitbu ve veřejné sféře. Větu „všichni se modlíme“ náhle slyšíme z úst světských novinářů, kteří to pravděpodobně nikdy dříve s modlitbou nezkusili. 

Začínáme nahlížet, jak to bude vypadat, až bude spasen „všechen Izrael“ (Římanům 11:26). Jsme na půli cesty. Jistě, jde se po ní „tvrdě“, jenže my jsme tvrdošíjný lid. Právě zkoušky a potíže tlačí náš lid k tomu, abychom společně volali k Bohu. Při návratu každého zajatce z Gazy cítíme, že jsme všichni jedna rodina; toto jsou naši bratři a sestry, naši synové a dcery.

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16)

Nejenže nás Bůh miluje, ale dal nám Ješuu, svého Syna, aby nás vykoupil hříchu a smrti. Přijmout toto zjevení je pro Izraelce těžké. Naši rabíni prohlašují, že Bůh nemá tělesnou podobu, a už vůbec ne nějakého syna. Opomíjejí však skutečnost, že se všude v Písmu dočítáme o Božím zjevení v lidské podobě.  Například Exodus 24:9-10 uvádí, že čtyřiasedmdesát představitelů Izraele spatřilo HOSPODINA na vlastní oči.

Zasluhujeme na Boží hněv

Bůh nás miluje i navzdory tomu, že si to nezasluhujeme. Ve skutečnosti zasluhujeme pravý opak toho, co nám dává.

„I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.“ (Efezským 2:1-3)

Naše neposlušnost Boha dráždila. Všichni jsme zhřešili, všichni jsme Boha zrazovali. Žalm 7:12 říká, že  Bůh plane hněvem každý den. Náš hřích není zanedbatelný. Zasluhujeme hněv a trest. Vybral si, že nás bude milovat. Byli jsme mrtvi ve svých hříších. Mnoho lidí, kteří si podle vlastního úsudku „užívají života naplno“, je uvnitř mrtvých.

Hřešením vystavují lidé sami sebe pokušení a dostávají se pod vliv démonických sil. Chceme-li chodit ve víře, musíme jít proti tomuto proudu – proti vlivu hříšné lidské společnosti a proti našim vlastním sobeckým tužbám.

„ Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!“ (Efezským 2:4-5)

Navzdory všem našim hříšným cestám dává Bůh přednost tomu, že nám ze své velké lásky odpouští. Dává nám odpuštění založené na Ješuově ochotě vzít náš trest na sebe.

Bůh nám dává výhodné postavení

„Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním nás posadil na nebeský trůn v Kristu Ježíši.“ (Efezským 2:6)

Nejenže nám Bůh odpouští, nýbrž zve nás, abychom zasedli spolu s ním v ponebeských oblastech. Zatímco je vaše tělo dosud zde na zemi, můžete se modlit s Ješuou z pozice duchovní autority a moci.  

Neměli bychom dovolit, aby nám způsob života diktovaly okolnosti. Můžeme naopak sami okolní situaci ovlivňovat. Neplýtvejme ani jedinou větou na nějaké stěžování! A jedním dechem zároveň můžeme realitu měnit.  

Podle Přísloví 21:1 může Bůh měnit srdce politických představitelů: „Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.“ Je jedno, co so myslíte o Netanjahuovi, Trumpovi či kterémkoli jiném vůdci. Modlíme se, aby Bůh mocně nasměroval jejich srdce i srdce všech ostatních.

Během války jsme účinek takové modlitby viděli a vídáme skoro každý den. Bůh dává naší vládě moudrost, která je zjevením. On dává zázračná vítězství na bitevním poli.

Děje se tu cosi dobrého. Během posledního půl roku se píseň o Boží lásce stala nejpopulárnější písní v Izraeli. Nasbírala přes dvacet sedm milionů shlédnutí. Napsal ji jeden ultraortodoxní rabín, bujaře ji však pějí mladí sekulární Izraelci. Překvapivě tím dávají najevo jednotu a optimismus.

„On mne vždy miluje“

Text napsali J. Elicur a rabi S. Aruš, zpívá Sason Šaulov

Hašem je dobrý otec a mnou se chlubí rád. Zaměřuje se jen na moje dobré stránky. Vidí, že se chci polepšit, ačkoli se mi to vždy nedaří. Vidí moje touhy i to, že jsem to zkoušel a nevzdával se. Vidí moji hanbu i hořkost, kterou jsem pociťoval, když jsem pokaždé začínal znovu.

(refrén)

A Hašem, On budiž požehnán, vždy mne miluje, projevuje mi vždy dobrotu, a více dobroty, a více dobroty, a více dobroty. S Ním na tom budu vždy dobře.

On slyší, má se mnou slitování a vždy mi odpovídá. Pokud ne, dál čekám. Veď mne svým soucitem. Ať všichni vidí, že Ty vyslýcháš prosby!  Vždyť krásný, šťastný život mi dáváš rok za rokem.

On v nás rozsvítí Svoje světlo. Víra bude zářit. Moudrost založená na pravdě, poznání a pochopení. Mesiáš nakonec přijde a nebude už žádná válka.

---

Jak obdivuhodné prohlášení zaznívá v této písni, která zpopulárněla jak mezi ortodoxními, tak mezi světskými Židy! I když většina našich lidí Ješuu dosud nevidí, je tato píseň odrazem mnohého z lásky a víry, jež nalézáme v evangeliích a epištolách:

„Ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Mesiáši Ješuovi/Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 8:39)