
Čtyřicet dní od počátku měsíce elulu až po Jom kipur desátého tišri zná židovská tradice jako čas pro pokání a odpuštění.
V té době zaznívají zvláštní modlitby zvané סליחות, selichot, což znamená „odpuštění“. Jedna dobře známá modlitba se nazývá אדון הסליחות „Adon ha-selichot“, neboli „Pán odpuštění“.
Tato modlitba má podobu básně a každý verš postupně začíná jedním písmenem hebrejské abecedy. První čtyři verše zní:
„Pane odpuštění, Zpytateli srdcí, Zjevovateli hlubokých věcí, Mluvčí spravedlnosti...“
Po každé sloce následuje refrén:
„Zhřešili jsme před tebou; prokaž nám milosrdenství...“
Tato básnická modlitba se obvykle zpívá a její melodie se stala velice populární mezi moderními Izraelci – světskými i náboženskými, sefardskými i aškenázskými.
Na evangeliu je slavné to, že se každý člověk může kát, odpouštět a vědět, že mu Bůh odpustil – kteréhokoli dne a v každém okamžiku! Tyto odpovědi jsou základem všeho modlení a víry. Vzhledem k tomu, že jsme všichni zhřešili a proti každému z nás se někdo prohřešil, musíme všichni činit pokání a odpouštět. Pokání a odpuštění jsou dvě „nohy“ pro naši duchovní pouť. Právě jimi se naše víra „dotýká země“.
Ješua tomu vyučoval slovy: „A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám” (Mt 6:12). Kajeme se ze svých hříchů a odpouštíme těm, kteří zhřešili proti nám. Jak základní! Jak prosté! Jak zjevné!
Bůh je vynálezcem odpuštění. Je Pánem odpuštění. Nezapomínejme tedy tyto dva nejzákladnější kroky víry – pokání a odpuštění – uvádět do praxe.
A pamatujme v tomto období na přímluvy za židovský národ, ať mnoho jeho dalších příslušníků pozná ono úplné odpuštění, pokoj a ujištění, které máme u Boha na základě Ješuova dokonalého smíření!