Kdo v Ješuu (Ježíše) opravdově věří, má přístup k moci od Boha, která je svatá a čistá a pochází z pěti různých zdrojů neboli přístupových cest.
1. Kříž
Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží – 1. Korintským 1:18.
Tento první zdroj moci ničí hřích a sobectví. Přináší odpuštění. Ničí zlou moc pýchy a chtíče. Brání ďáblovým útokům, jak pokoušení, tak obviňování. Ničí staré hříšné já a dává nám nové narození, jímž se stáváme Božími dětmi. Zachraňuje nás před trestem v pekle a odnímá strach z odsouzení a zavržení.
Kříž je prvním a nejpřednějším nástrojem, jímž Bůh do našeho života vnáší svou vůli a charakter.
2. Vzkříšení
Abych poznal jej a moc jeho vzkříšení – Filipským 3:10.
Skrze Ješuovo vzkříšení dostáváme věčný život. Bůh nám dává život překypující jak z hlediska rozsahu, tak i jakosti (Jan 10:10). Moc vzkříšení nám dodává radost, uzdravení i vítězství. Je to moc žít.
Jeho vzkříšení zničilo všechny síly smrti, které jej držely dole v šeólu (pekle), a tudíž zlomí moc smrti nad námi (Skutky 2:24).
3. Nanebevstoupení
A jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva… - Efezským 1:19-21.
Ješua vystoupil vzhůru a usedl na trůnu autority v nebesích. Po nanebevstoupení se posadil Bohu po pravici, aby naplnil proroctví o Mesiáši ze Žalmu 110:1-2 – „„Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám… Panuj uprostřed svých nepřátel!”
Ješuovo nanebevstoupení mu udělilo královskou autoritu Mesiáše, aby panoval a vládl. Kraluje nad mocnostmi i knížectvími v nebi, na zemi i pod zemí (Filipským 2:10). Dělí se o tuto autoritu s námi, kteří jsme mu poddáni. Máme moc uplatňovat v jeho jménu autoritu vůči andělům, démonům i lidské vládě.
Víra v Ješuu nás nejen vzkřísila z mrtvých, ale také nás duchovně usadila na nebeském trůnu (Efezským 2:6). Naše duchovní nastolení společně s Ješuou nám dává prorockou autoritu nad národy, moc strhávat i budovat, podobnou autoritě dané Jeremjášovi (Jeremjáš 1:10). Efezským 2 je naplněním Jeremjáše, stejně jako je Efezským 1 naplněním Žalmu 110.
4. Pomazání Duchem svatým
Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země – Skutky 1:8.
Bůh touží naplnit nás svým Duchem. Když Duch svatý přichází, přináší moc. Tato duchovní moc neboli pomazání nám dává odvahu – odvahu kázat (Skutky 1:8; 4:29), prorokovat (Skutky 2:18; 19:6), vzdávat chválu (Skutky 10:46; 16:25) a konat zázraky (Skutky 4:30; 6:8).
Duch svatý je osoba; moc je věc. Je to podobné jako u elektrikáře, který přivádí elektřinu. Jeden je osoba, druhá je věc. Duch svatý je Bůh; moc je energie. Poddáváme se Duchu svatému a používáme moc, kterou nám dává. Vede nás Duch svatý (Římanům 8:14), nikoli moc.
Pouhé hledání moci kvůli zázrakům může vést k modlářství a okultismu (Skutky 8:19). Bez moci však Duchu svatému neumožníme, aby skrze nás pracoval, a z našeho poselství se stanou prázdná slova (1. Korintským 2:4; 4:20; 12:4-6).
5. Utrpení/pronásledování
A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný – 2. Korintským 12:9-10.
Září-li Ješuovo světlo skrze nás do tohoto světa, reaguje temnota stejnou měrou v opačném smyslu. Tyto útoky nám připomínají naši vlastní neschopnost a vedou k větší závislosti na Boží milosti. Pročišťují naše motivy a jeho moc skrze nás proudí silněji.
Jsme povoláni nejen v Ješuu věřit, ale také spolu s ním trpět (Filipským 1:29; 3:10). Mnozí jsou ochotni v něj věřit, ale ne už jej následovat, pokud poslušnost vyžaduje utrpení. Tento druh utrpení není masochismem ani důsledkem hloupých chyb (1. Petrův 4:15). Je to postoj na straně spravedlnosti, který vyvolává protiútoky zla.
V těchto dobách pronásledování Bůh propůjčuje zvláštní slávu (Skutky 6:15; 1. Petrův 4:14). Tato úroveň moci se slávou je nezbytná, máme-li se prolomit až do probuzení, ať už v Izraeli nebo kdekoli jinde na světě. Bez pronásledování není probuzení (Skutky 14:22; 2. Timoteovi 3:12).
Všude v knize Skutků byli apoštolové biti, žalářováni, zavrhováni a zabíjeni. [Skutky 4:3 – apoštolové žalářováni; 5:18 – opět žalářováni; 5:40 – apoštolové biti; 7:58 – Štěpán ukamenován; 8:3 – Saul útočí na každý dům; 9:23 – spiknutí se záměrem zabít Saula; 12:1-3 – Herodovo pronásledování; 13:50 – pronásledování v Antiochii; 14:5 – ohroženi kamenováním v Ikoniu; 14:19 – opět kamenováni; 16:22-23 – biti a žalářováni ve Filipech; 17:5 – útok davu v Tesalonice; 17:13 – terčem útoku v Beroji; 18:17 – biti v Korintu; 19:29 – nepokoje v Efezu; 21:30 – nepokoje v Jeruzalémě; 22:22 – další nepokoje v Jeruzalémě; 23:10 – velké neshody; 28:3 – ztroskotání lodi a uštknutí hadem před probuzením na Maltě.] Shrnutí:
kříž ničí hřích a sobectví;
vzkříšení dává věčný a překypující život;
nanebevstoupení udílí autoritu pro vládu nad knížectvími;
pomazání Ducha svatého dává odvahu konat zázraky;
víra uprostřed pronásledování uvolňuje Boží slávu pro probuzení.
Buďme Božími nástroji, ať skrze nás zjevuje svou moc všemi těmito pěti způsoby.
