top of page

Překvapivé žalmy

Writer's picture: Ariel BlumenthalAriel Blumenthal

Důležité jsou začátky. Ty tvoří základ. Ve 2. kapitole Skutků vylil Pán o Letnicích Ducha svatého a zrodila se církev. Další dvě a půl kapitoly vypráví o tom, jak učedníci (hlavně Petr) hlásali několikrát evangelium všem Židům, kteří se shromáždili v Jeruzalémě. Protože byli Židé a kázali Židům, museli obhajobu Ješuova nároku být nazván Mesiášem opřít o citace a výklad míst z hebrejských Písem, která prorokovala o něm. Nemohli jim citovat z Nového zákona, pouze ze „Starého“ (SZ, tedy z hebrejského Písma zvaného Tenach). Zmiňovali Ježíšova slova, která slyšeli přímo od něj.


V těchto nejranějších zvěstováních evangelia jsem přímých citací ze SZ napočítal devět. Je úžasné, že šest z nich – tedy dvě třetiny - pochází z Knihy žalmů: nikoli z Tóry (pěti knih Mojžíšových) ani z takzvaných prorockých knih, nýbrž ze Žalmů, tedy ze sbírky bohoslužebných modliteb a zpěvů určených k uctívání Boha.


Totéž najdeme v listě Židům. Tato epištola obsahuje asi 30-35 přímých citací ze SZ a čtrnáct z nich jsem napočítal ze Žalmů! Zamyslete se nad tím: příliš jsme přivykli myšlence, že to základní je shrnuto v Tóře a prorocích, což jistě platí. Když ale došlo na zvěstování evangelia a na vyučování prvních židovských věřících, na prvním místě se ocitla Kniha žalmů!


Když přemýšlíme o Žalmech jako o třetí, nejméně o tématu vypovídající kategorii „starozákonních písem“, zastíráme tím všechna úžasná proroctví o Mesiášovi, která v nich můžeme nalézt – více než u proroků jako je Izajáš, Jeremjáš atd. Naproti tomu Ješua všem připisuje stejnou váhu:


Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech“ (Lukáš 24:44, zvýraznění od autora článku).


Čemu se zde můžeme naučit? Na prvním místě musíme studovat celý SZ rovnoměrně a v jeho celistvosti. A nezaměřovat se výlučně na Tóru (prvních pět knih) jako v judaismu a v některých hnutích „židovských kořenů“; na druhém místě je třeba poukázat na organické spojení mezi chválami, uctíváním a prorokováním. Většina žalmů citovaných učedníky – a v listě Židům – jsou zpívané modlitby a uctívání Boha; pak zčistajasna začíná žalmista prorokovat, mnohdy dokonce Bůh skrze žalmistův hlas a pero promlouvá v první osobě! Například v Žalmu 16:8-11; 132:11-12; 110:1-4; 118:22-23; 2:1-2; 2:7; 45:6-7; 8:4-6; 22:2; 95:7-11; 40:6-8…).


Je to prostý recept: když Boží lid – individuálně i kolektivně – přistupuje k Bohu s oddaným srdcem, zpívá a hraje pro Něj a o Něm, přichází oheň Ducha svatého „strávit“ oběť chvály. Jeho lid je naplněn Duchem a začíná s mocí a „pomazáním“ prorokovat, co přichází od Boha. Tento recept neplatil jen v biblických dobách; dnes je právě tak pravdivý jako tehdy. Každý věřící si sám musí vyhradit takové chvíle – o samotě, v rodinách i v rámci sborů, domů modliteb atd. - a očekávat, že ho Duch svatý bude naplňovat sny, viděními, slovy, místy z Písma, vhledy, slovy poznání atd. To vše je duch proroctví, který svědčí o našem Pánu a Spasiteli, Mesiáši Ješuovi (Zjevení 19:10).


bottom of page