V prvním století byla služba Ješuy a jeho učedníků velice spjata s časem i se zeměpisem. Avšak poté, co se evangelium během uplynulého období 1900 let rozšířilo mezi národy, už křesťané čas a zeměpis nijak zvlášť nezdůrazňují. Evangelium lze zvěstovat kdekoli a v kteroukoli dobu; a Ducha svatého lze přijmout kdykoli a kdekoli. Duch svatý nemá nějaký zvláštní pozemský příbytek, nýbrž přebývá v nás všech.
S blížícím se Ješuovým návratem však začne čas a zeměpis opět nabývat na významu. Ješua se tělesně vrátí na určité místo a v určitou dobu. Tím místem bude Olivová hora (Za 14:4; Sk 1:11). Čas přijde na řadu, až národy zaútočí na Izrael (Za 14:2; Lukáš 21:20) a až Izrael zvolá: „Baruch Haba“ (Žalm 118:26, Matouš 23:39).
Svátky se v Tóře nazývají מועד mo'ed, což znamená „stanovený čas“. V prorockých knihách je každé duchovní zaslíbení spjato s fyzickým příslibem vlastnictví Svaté země. Z křesťanova pohledu je duch univerzální a nadčasový, z pohledu Žida je ale spjat s časem a prostorem. Obojí je správně. Z „dvou úhlů“ biblického pohledu se dnes stává vidění trojrozměrné.
Celý svět se v zájmu připravenosti na Ježíšův návrat musí zahledět správným směrem. Nejprve musí každý upřít pohled na jeviště: teprve pak se zvedne opona, objeví se herecká hvězda a představení může začít. Scénou je Jeruzalém a hvězdou, která na ni vstoupí, je Ježíš.
Sijón – hebrejsky ציון – znamená milník (Jeremjáš 31:21). Je to ukazatel, silniční značka ukazující správný směr. Není divu, že OSN a islámští extrémisté jsou hodně proti sionismu. Každý bude ukazovat na Sijón, ať už v dobrém nebo ve zlém. O lidech v opozici mluví Písmo jako o těch, kteří „nenávidí Sijón“ (Žalm 129:5).
Sjednocení je naléhavé. Je to jakoby chiropraktické ošetření „Mesiášova těla“: srovnáním šíje a zad do jednotné polohy se uvolní uzdravující síla a pohyblivost. Bude nastoleno správné pořadí a vzorec pro Boží plán.
Velké poslání – Ješua vyslal učedníky s poselstvím evangelia z Jeruzaléma až na sám konec země (Skutky 1:8); nyní se toto poselství vrací zpět.
Jednota těla – mají-li křesťané Sijón v srdci, dochází u nich k souladu modlitby a ducha (Žalm 133, Jan 17).
Mezinárodní církev (ekklésia) – jsou-li křesťané vštípeni do „Olivovníku“, jsou napojeni na kořeny své víry (Římanům 11:17).
Doba konce (eschatologie) – všechna proroctví o Ješuově návratu poukazují na dění v Izraeli a na Blízkém východě (Ezechiel 38-39).
Druhé Letnice – v čase konce dojde k vylití Ducha na veškeré tělo, a to ve velkém probuzení se zázračnými znameními a divy (Skutky 2:17-21).
Tisícileté království - po Ješuově návratu nastane na celém světě vláda pokoje a blahobytu, hlavním městem bude Jeruzalém (Izajáš 2:1-4).
Nové stvoření – v závěru Bible, při sestupu nebeského Jeruzaléma na zemi, vidíme dokonalý svět, v němž je obnoven ráj (Zjevení 21-22).
Prosím, modlete se s námi za uskutečnění tohoto sjednocení na Sijónu.
