Štěpán byl pravý hrdina víry, a ovšem první člověk, o němž je zaznamenáno, že fyzicky obětoval život pro evangelium. V jeho životě můžeme vidět živou oběť, která vrcholí vrcholnou obětí pro Pána. Této živé oběti předcházelo několik stadií.
Ješuův charakter
První stadium jeho života vidím jako období, kdy si pěstoval Ješuův charakter. Skutky jej popisují jako muže plného Ducha moudrosti a víry (kapitola 6 verše 3, 5, 8 a 10). Kromě toho jej apoštolové jmenují jako člena týmu pověřeného rozdělováním peněz a potravin a dohledem nad těmi, kdo v prvotním sboru potřebovali charitativní pomoc. To ukazuje na srdce služebníka, organizační schopnosti a smysl pro odpovědnost.
Z kontextu šesté kapitoly jasně vyplývá, že to byl svědomitý člověk, který se nebál těžké práce.
Služba v moci
Během své odpovědné diakonické služby začal též kázat evangelium – a to tak, že následovala znamení. Byl ve své víře „obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem veliké divy a znamení” (Skutky 6:8). První stadium mi připomíná vývoj samotného Ješuy v dětském věku – jak rostl v milosti a moudrosti a byl milý Bohu i lidem (Lukáš 2:40 a 52). Druhé stadium mi připomíná službu kázání a zázraků, kterou Ješua započal ve věku třiceti let.
Morální konfrontace
Štěpánovo učení nebylo jen moudré a konstruktivní; obsahovalo též naléhavou, třebaže ne násilnou morální výzvu. Tato morální konfrontace mu získávala lásku prostých lidí a nastolovala přítomnost Boží bázně, která vytvářela prostor pro znamení a divy (Skutky 5:11-12). Vyvolávala však i žárlivost, zlost a uraženost náboženských vůdců. Toto náboženské protivenství se projevilo zřejmým štvaním proti Štěpánovi, nejprve v podobě slovní „pře“ (Skutky 6:9), a poté vyvrcholilo naplno vyostřeným střetem s kněžími a profesory. Jeho odvážná konfrontace „Vy tvrdošíjní, vy lidé neobřezaného srdce i uší, stále vzdorujete Duchu Svatému; jak vaši otcové, tak i vy! Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého; vy jste se nyní stali jeho zrádci a vrahy” (Skutky 7:51-52, Český studijní překlad – zajímavé, nazvat přední židovské rabíny „neobřezanými“?!) měla v mocném kázání evangelia podstatný význam, náboženské vůdce ale tak rozzuřila, že byli připraveni jej zabít. Pokusil se obřezat jejich srdce. Rozzuřilo je to, „řízlo do srdce“ (v. 54 podle anglické Bible krále Jakuba), ale vypůsobil hněv.
Úplná oběť
Když se na něj vrhli s kameny, aby ho zabili, nepostavil se na odpor. Dal svůj život jako živoucí oběť. Vzhlédl k nebi a spatřil Boží slávu. „Hrál pro obecenstvo tvořené Jediným divákem.“ Hleděli na něj, avšak on hleděl na Boha. Měl větší zájem na tom, aby vzdal Bohu slávu, než aby si zachoval život na tomto světě. Jeho úplná oběť vyvrcholila slovy: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“(Skutky 7:59). To je konečné zasvěcení – kdy odevzdáváte svého ducha Bohu. Vyslovil tím slova podobná těm, která Ješua na kříži citoval z 31. žalmu, když stejně odevzdával ducha Bohu. Štěpán dosáhl konečné úrovně svého připodobnění se osobě a smrti Ješuově.
Odpuštění a spása
Nejenže Štěpán odevzdal ducha Bohu, ale dostalo se mu též úžasné výsady opakovat slova smíření, která Ješua pronesl na kříži. Vyslovil slova odpuštění založená nejen na Ješuově oběti, nýbrž i na svém vlastním životě. „Pane, nepočítej jim tento hřích” (Skutky 7:59, Český studijní překlad). Právě ve chvíli, kdy lidé proti němu hřešili a vraždili jej, vyhlásil, že je jim odpuštěno, a otevřel tak pro ně cestu k přijetí spásy v Ješuovi. Většina z nich zřejmě spasení nepřijala, nejméně jeden však ano – Saul, který se stal apoštolem Pavlem. Není pochyb o tom, že Štěpánův obraz hrál významnou úlohu nejen v Saulově spasení, nýbrž i v jeho neúnavné motivaci kázat evangelium po celém tehdy známém světě.
Připodobnění se Ješuovi
Tato stadia Štěpánova života mi připomínají čtyři stadia zmíněná v listě Filipským 3:10 „abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti”. Štěpán znal jeho zbožný
charakter. Znal moc jeho vzkříšení, když konal mezi lidmi znamení a divy. Měl podíl na obecenství jeho utrpení, když od morální konfrontace hříchu zakoušel pronásledování. A nakonec se připodobnil Ješuově smrti na kříži, když dal svůj život v oběť, vzdal slávu obecenstvu tvořenému Jedinou osobou a odpustil těm, kteří se proti němu prohřešili. Kéž nám dá Bůh milost, abychom jednali také tak.
