Na jaře se slaví tři biblické svátky a na podzim také tři. Právě o jarních svátcích došlo k událostem týkajícím se prvního Ješuova (Ježíšova) příchodu:
Pesach (Velikonoce) - ukřižování
Počítání omeru (Ječné prvotiny) - vzkříšení
Šavuot (Letnice, svátek týdnů) – křest v Duchu svatém
Podle téže biblické logiky vidíme souvislost mezi podzimními svátky a hlavními událostmi týkajícími se hlavních událostí kolem druhého příchodu:
Jom Terú´á (Troubení) – soužení
Jom kipúr (Den smíření) – druhý příchod
Sukot (Stánky) – tisícileté království
Při oslavě Dne troubení klademe důraz na prorocký význam soudu polnic ve Zjevení, zvláště pak na závěrečné prohlášení, že se z dosavadních království tohoto světa stane království Ješuovo (Zjevení 11:15). Na Den smíření se nejen postíme, činíme pokání a děkujeme Bohu za Ješuovu smírčí krev, nýbrž také vyhlašujeme i svou víru v jeho příchod o velikém a hrozném dni Hospodinově (Jóel 1:15, 2:1, 2:11) při zatroubení poslední velké polnice (Matouš 24:31, 1. Korintským 15:52, 1. Tesalonickým 4:16, Leviticus 25:9-10). Svátek stánků je vyvrcholením všech biblických svátků a představuje tak závěrečné stadium jeho plánu spásy. Po velké válce na konci časů a druhém Ješuově příchodu (Zacharjáš 14:1-15) poputují všichni přeživší z národů vzhůru do Jeruzaléma uctívat a slavit Svátek stánků (Zacharjáš 14:16-21). K této oslavě dojde v tisíciletém království. V miléniu se bude Svátek stánků slavit – svátek sám je předobrazem onoho království. Písmo nás vyzývá, ať sesbíráme úrodu a jako výraz vděčnosti jí máváme před Hospodinem (Leviticus 23:40, Nehemjáš 8:15). Konkrétně jsou zmíněny palmové ratolesti. Když vjel Ješua na oslíkovi do Jeruzaléma (Zacharjáš 9:9), vítali jej učedníci máváním palmovými ratolestmi (Jan 12:13). Při tomto vstupu byly dva problémy. Za prvé přijel na oslu a nikoli na bílém koni (Zjevení 19:11). Za druhé to bylo v nesprávný den: palmami se mává o svátku Sukot, nikoli o Pesachu. Prorocká symbolika vede k tomuto závěru: nešlo o vjezd triumfální, nýbrž o pokorný vstup. Ten příští bude jiný. Prvního dne Svátku stánků vjede Ješua triumfálně jako král na bílém koni. A palmovými větvemi nebude mávat jen pár židovských učedníků, nýbrž spravedlivý ostatek z každého národa. Hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. – Zjevení 7:9. Na konci časů budou mávat palmovými ratolestmi před Hospodinem lidé z každého národa. Jde o kněžský symbol naší naděje v Ješuův návrat, při němž vstoupí triumfálně do Jeruzaléma, aby velkou hostinou a oslavou zahájil na zemi své tisícileté království. Mesiášovo království Bůh naplánoval už před stvořením světa. Nařídil kněžské symboly a ustanovil svátky před tím, než se na tuto zemi narodil Ješua. Od doby, kdy byly poprvé ustanoveny, měly svátky určitou autoritu. Autorita jim však přísluší pouze tehdy, konají-li se pod autoritou jména Ješua. Právě tak je tomu se zemědělskými dožínkami v době svátku sukot (v závěru biblických svátků): na skonání tohoto věku nastane velká žeň duší (Matouš 13:39, Zjevení 14:15). Věříme, že mesiánské hnutí v Izraeli bude v době konce jiskrou probuzení pro národy.
