Tři biblické svátky jsou na jaře a tři na podzim. K hlavním událostem prvního Ješuova (Ježíšova) příchodu došlo právě ve dnech jarních svátků:
Pesach (Přejití) – ukřižování
Omer (prvotiny plodin) – vzkříšení
Šavuot (týdny) – křest v Duchu svatém
Na základě stejné biblické logiky vidíme spojitost podzimních svátků s hlavními událostmi druhého příchodu:
Jom terúá (Troubení) – velké soužení
Jom kipur (Den smíření) – druhý příchod
Sukot (Stánky) – Tisícileté království
Slavením Svátku troubení zdůrazňujeme prorocký význam polnic soudu ve Zjevení, zejména provolání, že se království tohoto světa stanou královstvím Ješuovým (Zjevení 11:15).
O Dni smíření se nejen postíme, kajeme a děkujeme Bohu za smírčí krev Ješuovu, ale také vyhlašujeme svou víru v jeho příchod o velikém a hrozném dni Páně (Jóel 1:15, 2:1, 2:11) za znění poslední velké polnice (Matouš 24:31, 1. Korintským 15:52, 1. Tesalonickým 4:16, Leviticus 25:9-10).
Svátek stánků je vyvrcholením všech biblických svátků a představuje tak závěrečné stadium Božího plánu spásy. Po veliké válce na konci časů a Ješuově druhém příchodu (Zacharjáš 14:1-15) vystoupí přeživší ze všech národů do Jeruzaléma, aby uctívali a slavili Svátek stánků (Zacharjáš 14:16-21).
Tato oslava se bude konat v tisíciletém království. Předobrazem tohoto Svátku stánků v miléniu je právě náš svátek.
Je nám řečeno, abychom sbírali při sklizni plodiny a mávali jimi před Hospodinem na znamení vděčnosti (Leviticus 23:40, Nehemjáš 8:15). Jsou obzvláště zmíněny palmové ratolesti.
Když Ješua na oslátku vjížděl do Jeruzaléma (Zacharjáš 9:9), vítali jej učedníci máváním palmovými ratolestmi (Jan 12:13). S tímto vjezdem byly spojeny dva problémy. Za prvé přijel na oslu a ne na bílém koni (Zjevení 19:11). Za druhé to byl nesprávný den: palmovými ratolestmi se mává o Sukotu, ne o Pesachu.
Prorocká symbolika nás vede k následujícímu závěru: nešlo o triumfální, nýbrž o pokorný vjezd. I na ten druhý dojde: Ješua vjede jako vítěz, jako král na bílém koni, a to o prvním dni Svátku stánků. A palmovými ratolestmi nebude mávat jen pár židovských učedníků, nýbrž spravedlivý ostatek z každého národa.
Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou – Zjevení 7:9
V čase konce budou lidé z každého národa mávat před Pánem palmovými ratolestmi jako kněžským symbolem naší naděje, že se Ješua vrátí a v triumfu vstoupí do Jeruzaléma, aby na zahájení svého tisíciletého království uspořádal velkou slavnost s hostinou.
Mesiášovo království Bůh naplánoval před stvořením světa. Kněžské symboly a stanovené svátky nařídil před Ješuovým narozením na tuto zemi. Byly nařízeny předem a mají tedy autoritu; mají ji však pouze, jsou-li podřízeny autoritě jména Ješuy.
Stejně jako se koná zemědělský svátek v době Sukot (na závěr biblických svátků), dojde na konci věku na velkou sklizeň duší (Matouš 13:39, Zjevení 14:14). Věříme, že mesiánské hnutí v Izraeli bude v čase konce jiskrou probuzení pro národy.
