Lze slyšet, co někdo říká, aniž by mluvil? A co říká Bůh, když mlčí?
Často jsem zmiňoval, že na Ješuově kříži jsou dvě hlavní poselství – jedno ústní a druhé písemné.
Tím ústním je odpuštění hříchů. Na kříži Ješua zvolal: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí” – Lukáš 23:34. Těmito slovy a smířením, které uskutečnil svou smrtí, přinesl Ješua lidstvu věčně platnou nabídku spasení z milosti.
Psané poselství se týká jeho království: „To je Ježíš, král Židů” – Matouš 27:37. Byl to nápis, který v době, kdy Ješua visel na kříži, čněl nad jeho hlavou, a to ve třech jazycích. Je to vyjádření autority, identity, královského majestátu, vlády a korunovace.
Je toho ale víc. Jeho promluva na kříži trvala jen pár vteřin, možná minutu. Visel tam však po dobu šesti hodin. To je jiný jazyk, který bychom mohli nazvat „jazykem těla“ – činorodý akt lásky, oběti, služby a pomoci – tehdy, když nelze mluvit slovy.
Jak říci někomu, že ho máte rádi, když není ochoten slyšet? Říci mu, že dělá něco špatně - když není ochoten naslouchat?
Kolik jen nám toho Bůh říká, a my nemáme uši k slyšení? - Zjevení 2:7. Je něco tak dobré, že nemáme důvěru to přijmout? Nebo tak zlé, že nemáme dost víry, abychom to snesli?
Bůh je náš Otec. Miluje nás. Jsme jeho děti. Zhřešili jsme a hřešíme proti němu vzpourou a odmítavostí – Izajáš 1:2, Malachiáš 1:6. Zraňujeme jej. Buď to nevíme, nebo je nám to jedno.
Ješua nám jako Syn přišel ukázat Otcovu lásku – Jan 3:16. A co my? My jsme ho jako lidská rasa ukřižovali. Jenže co on na to? Nechal se mlčky ukřižovat. Rozepjal ruce. Trpěl.
Ježíš na kříži tiše trpěl, aby nám – když jsme nebyli ochotni naslouchat – ukázal, jak velice nás Bůh miluje. To je krajní akt lásky – láska jako oběť. Ochota mlčky přijmout utrpení z rukou někoho, koho milujete.
Je to „mlčenlivé poselství“ na kříži. Jsme schopni je slyšet? A sami být jeho nositeli pro ty, které milujeme, když oni nejsou schopni slyšet? Slyšíme je od někoho jiného, jenž nás miluje, aniž bychom si toho my byli vědomi?
Když tam Ješua visel, probodl mu voják srdce – Jan 19:34. Jednoho dne budeme vzhlížet k tomu, kterého jsme probodli, a – i když jen zčásti – pochopíme, čeho jsme se dopustili a co on vykonal pro nás - Zacharjáš 12:10. Naše srdce budou probodena společně s tím jeho.
Ješua rozepjal ruce a neřekl nic. Jsme schopni slyšet, že hovoří Otec?
