Síť sborů, které poskytují humanitární pomoc "Stany milosrdenství"
Krayot, Israel
「„Neopovažujeme se zařadit mezi ty nebo srovnávat s těmi, kteří doporučují sami sebe: tím, že se měří jen podle sebe a srovnávají sami se sebou, ztrácejí soudnost.“ (2. Korintským 10:12)
Během suchých týdnů po Pesachu po celé izraelské krajině najednou vyrážejí ze země huňaté proskurníky. Rostou až do nebe z kamenité půdy, často dosahují výšky muže. Shluky zářivě růžových květů jsou kolem útlého stonku naaranžované jako ledabyle uvázané kytice. Na to, z jak drsného terénu vyrůstají, vypadají proskurníky až překvapivě elegantně.
Na vrcholku dlouhého stonku vyrůstá „mateřská“ tobolka: obsahuje tobolky se semeny, která po skončení období růstu uschnou. Horký vítr pozdního léta semínka rozvěje a zimní deště je pak zavlaží v předzvěsti dalšího jara...
V posledních letech se tato původně středomořská polní květina též záměrně vysévá podél severoizraelských dálnic a na jejich středových pásech. Toto organické, z místního prostředí přirozeně pramenící utváření krajiny patří k mým oblíbeným prvkům izraelského smyslu pro krásu.
V utváření krajiny se projevují různé trendy – někteří chtějí mít vše „přistřižené na míru“, jiní dávají přednost polnímu, přirozenějšímu stylu. Obojí může být velice půvabné, v tomto případě však dávám přednost polním květinám. Vzhledem k možnostem, jakými zdejší krajina disponuje, je moudré zvolit rostliny, jimž se přirozeně daří v místním ovzduší a půdě.
Jak přirozené a až překvapivě krásné jsou polní květiny ve srovnání s uhlazeným dojmem, který v nás vyvolávají upravené květinové záhony! Raší, kde se jim zachce, často na místě, které není zrovna ideální. Jako třeba topolovka štětinatá: kde se zakoření, tam ihned rozkvete!
Tyto křiklavě růžové krásky jsou vyšší než okolní rostliny. Tvoří protiklad k tolika jemným polním květinkám, kterých si stěží všimneme právě pro jejich naprostou bezvýraznost. A i lidé mohou být takoví: někteří vynikají a jiní ne. A přesto Bůh každého učinil tak podivuhodně, že to až budí bázeň. Bůh uhnětl každého z nás v děloze naší matky. Každého z nás podle svého rozhodnutí zasadil do půdy, která je pro nás ta pravá.
Léčka, o níž mluví 2. Korintským 10:12
Lidé odjakživa srovnávají sami sebe s ostatními. K první vraždě v dějinách došlo proto, že se jeden muž porovnával se svým bratrem a ze srovnání nevyšel dobře. Se stejnou nemocí - porovnáváním sebe sama s ostatními – se potýká i naše dnešní společnost. Často jako by nás něco nutilo poměřovat se s okolím. A přitom přece i my, jako každá květina, máme každý své jedinečné rysy a potřebu být zasazeni do určitého životního prostředí.
Nyní tu máme sociální sítě a díky tomu další tlak na kulturu neustálého sebehodnocení. Pozorujeme se v zrcadle, kterým jsou příspěvky jiných lidí a reakce ostatních. Ve skutečnosti však jsme schopni zářit jedině krásou, kterou nám dal Bůh, a to na místě, kde jsme byli vysazeni. A to jsou okolnosti našeho života, rodina, do níž jsme se zrodili, naše tělo, barva naší pleti – to vše utváří půdu, díky které neseme ovoce. Zda rozkveteme tam, kde nás Bůh zasadil, určujeme koneckonců my sami.
Sociální sítě neovlivňují jen to, jak vnímáme sami sebe; ony jsou i živnou půdou pro to, jak si vybíráme společenství a vztahy a čemu přitom dáváme přednost. Jediným kliknutím se můžeme účastnit bohoslužby v přímém přenosu nebo najít online zdroje. Duchovní vláhu můžeme získávat zvenčí z obrovského množství vzdálených duchovních rodin. Nová a odlišná duchovní strava může být čas od času zdravá a dodat nám energii. Ovšem porovnávání různých duchovních společenství může mít zničující účinek, protože nás – doslova nebo vnitřně – vykořeňuje z půdy, kterou nám určil Bůh.
Moderní společnost – a snad i naše lidská přirozenost – nás podněcuje k hledání toho nejlepšího. Chceme odhalit problémy a poukázat na ně s cílem vyřešit je nebo alespoň zlepšit situaci. Společným jmenovatelem je dosáhnout nejvyššího možného standardu. Týká se to jídla, které jíme, manželského partnera, kterého si vybereme, životních podmínek, které si pro sebe vytváříme. A seznam pokračuje.
V čem tví problém porovnávání? V tom, že může otrávit naše kořeny. Rozšířit nakažlivou nespokojenost do našich vztahů.
Bůh nás naopak vyzývá, abychom pečovali o své prostředí – o „půdu“, v níž se každý z nás může stát nejlepší „verzí“ sebe sama, a rozkvést podle Božího záměru. Namísto srovnávání s druhými bychom se měli snažit obohatit a vylepšit své okolí tak, aby každý zářivý „květ“ doplňoval ostatní.
“…Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí; Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení; Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny …” (Izajáš 58:11-12)
