Vyjdete-li z jeruzalémského Starého města po trase linky č. 1 Damašskou branou na sever, spatříte vpravo od cesty oblast, kde probíhá výstavba obrovského hotelu pro turisty a nalevo pak ultraortodoxní oblast Me´a Še´arim.
Půjdete-li cestou ještě o kousek dál, uvidíte vstup do čtvrti Šejch Džarach. Pak dojdete k ústředí izraelské pohraniční policie a nakonec k prestižní čtvrti Ha-Giv'a ha-Carfatit a k Hebrejské univerzitě. Celá procházka vám zabere asi tak hodinu, je to jen něco přes čtyři kilometry. Všechno je velice blízko.
Co by kamenem dohodil tu vedle sebe žijí lidé s totálně protikladnými názory a dokonce plní vzájemné nenávisti. Čtvrť Šejch Džarach leží v místech, kde se překrývají dva světy: na hranici východního Jeruzaléma obývaného Araby a západního s populací židovskou. Jde spíše o vznešenou čtvrť: najdete zde různé mezinárodní konzuláty i slavný Hotel americké kolonie, nazvaný podle amerických křesťanských manželů Spaffordových, kteří kolonii na konci 19. století založili.
Dnešní rozpor ve čtvrti Šejch Džarach má složitou historii. Zrovna když jsem usedl k psaní tohoto výkladu, objevila se v televizi zpráva o teroristovi, který v této čtvrti najel autem do skupiny policistů a šest jich zranil.
Její příběh se táhne zpětně až k roku 1890, do doby vlády turecké osmanské dynastie. Tehdy si zde skupina Židů zakoupila několik pozemků kolem místa, kde je pochován „Šimon Spravedlivý“, velekněz z doby druhého chrámu, aby si tu založili čtvrť.
Oblast sousedila s arabskou čtvrtí nesoucí jméno šejcha Džaracha, osobního lékaře sultána Saladina (Saláha a-Dína) ve 12. století. Až do války za nezávislost v roce 1948 žily tyto dvě komunity v sice neklidném, ale přeci jen poměrném souladu.
Potom židovské rodiny uprchly a oblast od Britů převzalo Jordánsko. Tento stát věděl, že domy patří Židům, ale nastěhoval do nich palestinské uprchlíky. V Šestidenní válce roku 1967 převzal Izrael tuto oblast opět do vlastnictví.
Dohledem nad těmito majetky byly pověřeny dva výbory, jeden pro sefardské Židy a druhý pro aškenázské, avšak Palestinci, kteří v domech žili, obdrželi zvláštní výsady, takže v nich mohli bydlet dál v dlouhodobém pronájmu.
Časem tito obyvatelé odmítli uznávat, že jde o židovský majetek, a přestali platit nájem. Konflikt se rozrostl v roce 2001, když na pozemcích, které jsou židovským majetkem, chtěli stavebně podnikat další Židé. Skupiny Palestinců a izraelští levicoví aktivisté začali ve čtvrti pořádat protestní demonstrace.
Izraelský Nejvyšší soud se snažil rozhodnutí oddalovat. Nakonec ale musel uznat oprávněnost izraelského vlastnického nároku. To přivedlo do oblasti skupiny pravicových extremistů, kteří požadovali vyhoštění palestinských obyvatel.
Je třeba podotknout, že budov, o které se jedná nyní, je pouze třináct (celkový počet domů, o které se od roku 2001 vedou spory, je nižší než šedesát). K nedávným násilným střetům mezi levým a pravým křídlem protestujících v této znesvářené oblasti došlo těsně před raketovými útoky a podrážděnost z obojího vedla až k válce.
Sám sice pevně věřím v biblické, historické i mravní právo Židů žít kdekoli v izraelské zemi, osobně mi však nepřipadá příliš praktické a přínosné vystěhovat rodiny, které tam žijí už sedmdesát let. Lepší by bylo se s trochou moudrosti vynasnažit v této konkrétní situaci o nějaký kompromis.
Dovolím si osobní poznámku: když jsme se počátkem devadesátých let přistěhovali do Izraele, bydlela naše rodina s malými dětmi jen pár kroků od čtvrti Šejch Džarach.
Prosím, modlete se s námi, ať soudcové i vláda jednají v této věci moudře, a přimlouvejte se i za srdce obyvatel této země - jak Židů, tak Arabů.
