Vánoce a Chanuka jsou jedno

Tikkun Global

Jerusalem, Israel

Ani Vánoce, ani Chanuka nejsou ustanovenými svátky předepsanými v Tóře, ale přesto jsou středem poselství jak judaismu, tak křesťanství.

Vánoce i Chanuka mají paralelní náměty.

Podle Písma se zdá, že se Ješua narodil během svátku Sukot – Stánků.

[Zacharjáš, otec Jana (Jochanána), sloužil jako chrámový kněz v oddílu Abiově (Lukáš 1:5), tedy ve čtvrtém měsíci (1 Paralipomenon 24:10), šest měsíců před zvěstováním Miriam - Marii a jejím početím (Lukáš 1:36). Shrňme si to: Zacharjáš měl vidění a Alžběta počala na konci 4. měsíce; k zvěstování Marii a jejímu početí došlo na konci 10. měsíce; Ješua se narodil v 7. měsíci.]

Pokud se Ješua narodil během svátku Stánků, byl počat během Chanuky. V nadpřirozeném panenském Mariině početí přišlo na svět světlo. Židé zapalují chanukové svíčky v tomtéž období, kdy křesťané slaví Vánoce. Je to totéž světlo.

(Vánoce jsou pravděpodobněji dobou Ješuova početí, nikoli narození. Spojení mezi Vánocemi a Chanukou uvádí do souladu to, jak události líčí judaismus, i jak je líčí křesťanství: posvěcení chrámu, příchod Mesiáše, světlo Kristovo.)

V Janově evangeliu (10:22) se Chanuka nazývá posvěcením chrámu. Trvá osm dní. Proč? Posvěcování Šalomounova chrámu o svátku Stánků trvalo osm dní (2. Paralipomenon 7:9). Posvěcení chrámu je osmidenní obřad.

Posvěcení v době Makabejských trvalo stejný počet dní, ale nebylo to ve stejném měsíci.

Ješuovo světlo přišlo na svět Mariiným početím v době Chanuky. Početí je světlem; tělo v době porodu je stánkem.

Chanuka byla pozdější oslavou dřívějšího posvěcení chrámu o Sukotu. Makabejské posvěcení se konalo o Chanuce. Tato dvě data vedou k možnosti slavit početí a narození odděleně.

Chrámová menora má 7 světel. Chanuková menora má 9 svící: 8 na každý z 8 dnů zasvěcení, zatímco devátá je šamašem – služební svící, kterou se zapaluje světlo zbývajících.

Svícen je symbolem Božího lidu: nejprve lidu Izraele, později znásobeného díky světové církvi ekklésii (Exodus 25:31; Zacharjáš 4:2; Zjevení 1:12-13.20).

Ješua je nebeský kněz, který rozsvěcuje svícen; on je tím chanukovým šamašem - služebníkem, který zapaluje ostatní svíce.

Ješua je světlem, které přišlo na svět. Do světa však nejen přišlo, nýbrž musí neustále svádět boj o vítězství nad temnotou. Boj světla proti temnotě je další způsob, jímž jsou Chanuka a Vánoce propojeny.

Makabejští ve své době bojovali proti říši zla za židovský stát. Byl to boj světla proti temnotě. Boj Izraele proti pohanským národům. Toto má minulý, současný i budoucí význam.

Sami naši vojáci na bitevním poli v sobě dnes vidí moderní Makabejské. Bojují v zájmu ostatních národů světa; za dobro proti zlu; je to boj světla proti temnotě. Není to válka proti Gaze, nýbrž proti celosvětovému vražednému džihádistickému extrémismu.

Proroctví o konci časů líčí boj, v němž všechny národy světa zaútočí na Izrael.  Na úplném konci zasáhne Ješua v čele nebeských vojsk. Zničí všechny ty národy, které zaútočily na Jeruzalém, a ustaví Mesiášovo království na zemi, s hlavním městem Jeruzalémem.

Poprvé přišel Ješua jako miminko; podruhé se objeví jako generál. Je Kníže pokoje i velitel armád. On je Beránek Boží zabitý za hříchy lidstva. On je lev z kmene Judova, jehož řev zaznívá v boji.

V tomto období se spojujeme v naději na vítězství světla nad temnotou.