Tikkun Global Jerusalem, Israel
Biblické svátky se dělí do dvou hlavních skupin: první se slaví na jaře a druhá na podzim. Do jarní skupiny patří tři svátky:
Pesach (Velikonoce)
Omer (Prvotiny)
Šavuot (Letnice)
I podzimní skupinu tvoří tří svátky:
Teru’a (Troubení)
Kipur (Smíření)
Sukot (Stánky)
Svátky v Písmu mají tři hlavní roviny, na nichž se projevuje zjevovaný význam:
zemědělskou (zaopatření z přírody od Boha jakožto Stvořitele)
izraelskou (vysvobození národa z Egypta a áronovské kněžství)
mesiánskou (obecný duchovní význam spjatý s Ješuovým evangeliem).
První rovina významu – zemědělská – je společná všem kulturám. Ty mívají čas díkůvzdání některému božstvu (či „přírodě“ jako bohu) jednak během jara na začátku období zemědělského setí a výsadby, jednak na konci sezóny při konečné sklizni.
Tato přírodní rovina zjevení započala s Adamem a pokračovala do doby Abrahamovy (přibližně dva tisíce let). Izraelské zjevení začalo s Abrahamem a pokračovalo do Ješuova ukřižování (přibližně dva tisíce let). Mesiánské či evangelijní zjevení započalo s ukřižováním a pokračuje dodnes (opět přibližně dva tisíce let).
Jeden rabínský zdroj k těmto třem časovým obdobím uvádí období
od Adama po Abrahama – dva tisíce let pro pohany (v noemovském smyslu tohoto slova, nikoli ve smyslu, který má u Lukáše 21 nebo v listě Římanům 11).
od Abrahama po zničení druhého chrámu - dva tisíce let pro Tóru (Mojžíšův zákon)
od zničení druhého chrámu po současnost - dva tisíce let pro Mesiáše (!)
[Podle rabínů to tu znamená, že je dán čas pro zjevení Mesiáše, což je očividně zanechává s otevřenou otázkou.]
Pokud jde o evangelijní rovinu zjevení, představuje skupina jarních svátků první Ješuův příchod. Pesach symbolizuje jeho ukřižování na odpuštění našich hříchů. První snop (svátek prvotin) je jeho vzkříšení z mrtvých. Šavuot byl čas vylití Ducha svatého.
Nejenže tyto tři velké události evangelia naplnily význam jarních svátků, ale odehrály se také právě v den, kdy se tyto svátky slavily. Jinak řečeno, došlo k dokonalému sladění nejen duchovního významu Tóry a evangelia, nýbrž i datumů, kdy se slavily svátky Tóry a kdy se odehrály události evangelia. To není náhodná shoda, nýbrž božská prozřetelnost.
Nejenže božská prozřetelnost sladila datumy Tóry a evangelia, nýbrž jak Tóra, tak evangelium jsou též sladěny se zemědělskými obdobími a s obdobími z hlediska počasí. V Jeruzalémě je v létě horko a v zimě chladno. Měsícem „mezi tím“ je na jaře nisan a na podzim tišri. V těchto dvou měsících jsou večery v Jeruzalémě obzvláště příjemné.
Biblický kalendář je lunární, nikoli solární. První den měsíce se luna nikdy neobjevuje, sedmého a jednadvacátého dne v měsíci má vždy tvar půlměsíce a patnáctého dne v měsíci je vždy v úplňku. Jinými slovy – rok má jen dva dny s dokonalým počasím a s úplňkem: patnáctého nisanu, což je o Pesachu, a patnáctého tišri, což je o svátku Stánků.
Evangelium je časově sladěno se svátky Tóry a ty zase se zemědělským obdobím. Nebo byla zemědělská sezóna naopak určena k tomu, aby odpovídala a vyhovovala svátkům Tóry, a ty zas, aby odpovídaly událostem evangelia. K čemu takové dokonalé sladění? Vyjadřuje, že týž Bůh, který stvořil vesmír, nám dal i mravní zákon a kněžství – a že týž Bůh, který nám dal mravní zákon a kněžství, nám dal i Mesiáše.
Máme pouze jednoho Boha. Proto příroda, tak jak je stvořena, i Tóra a evangelium - to vše patří k sobě a ladí spolu, bez jakéhokoli rozporu. Chrámové kněžství i poselství evangelia měl Bůh v plánu už před stvořením světa. V mysli (alespoň v té Boží) bylo stvoření stanoveno společně s Tórou a evangeliem.
Židům 4:3 „...to (Boží) dílo bylo od založení světa hotovo” (Český studijní překlad)
V Boží svrchovanosti byly tyto tři prvky – příroda, Tóra a evangelium – všechny společně naplánovány před založením světa, a proto jsou ve svém významu dokonale sjednoceny. Týž jeden Bůh učinil jeden stvořený svět, dal nám jeden Zákon a poslal nám jednoho Mesiáše. (Přírodu můžeme tedy chápat jako podobenství, které vysvětluje význam biblického poselství – Matouš 13, Žalm 19.)
Každoroční zemědělská sezóna a každoroční chrámový kalendář symbolizují dějiny plánu vykoupení. Stejně jako jarní svátky představují první Ješuův příchod, představují ty podzimní onen druhý. Význam jarních svátků se tedy už naplnil, význam těch podzimních zatím NE.
Co představují podzimní svátky? První z nich, svátek Troubení (Nový rok), se vztahuje k sedmi šofarům (polnicím) v knize Zjevení. Ty popisují soužení na konci časů a období žně.
Den smíření je veliký a hrozný den Páně (jak o něm mluví prorok Jóel), a je to právě den druhého příchodu Ješuy; zároveň je to nejvýznamnější den kněžského kalendáře.
Pozn. 1: Den smíření se zčásti naplnil, když Ješua přinesl po vzkříšení svou krev před oltář v nebi. Podle Dana Justera se však Den smíření vztahuje k vykoupení národa, zatímco Velikonoce se vztahují ke spáse osoby či rodiny. Zacharjáš 12-13 líčí dobu národního pokání, kdy bude izraelský národ plakat, jako se pláče nad jediným synem, a vzhlédne k tomu, kterého probodli.
Pozn. 2: Na počátku roku, v závěru Dne smíření, zaznívá „poslední“ troubení. Začíná tak jubilejní rok, tzv. milostivé léto. To je poslední troubení na polnici, o kterém se zmiňuje Matouš 24, 1. Korintským 15 a 1. Tesalonickým 4. Poslední polnice není totožná se svátkem Troubení, nýbrž zní při západu slunce na Den Smíření. Svátek troubení představuje sedm polnic z knihy Zjevení.
Svátek Stánků se naplní velikou oslavou na počátku Tisíciletého panování neboli Mesiášova království na zemi. O tomto svátku obětovali kněží sedmdesát býků, kteří symbolizovali spásu všech národů na zemi. O tomto svátku všechny národy přijdou do Jeruzaléma, aby uctívaly krále (Zacharjáš 14:16).
Biblické svátky a jejich evangelijní naplnění si můžeme shrnout takto:
Jaro: první příchod
Pesach – ukřižování
Omer – vzkříšení
Šavuot – Duch svatý
Podzim: druhý příchod
Polnice – soužení
Smíření – druhý příchod
Stánky - milénium
Boží plán je jednoduchý, dobře připravený, přirozený, logický – a ovšem je vše sladěno do dokonalé jednoty mezi nebem a zemí na konci časů skrze Mesiáše Ješuu (Efezským 1:10).
