Náboženských a politických konfliktů je ve světě mnoho. Vždycky byly a jsou. Tento je intenzívní a zdá se, že jeho intenzita bude dokonce sílit. K této velmi složité otázce má Bible mnoho co říci. Existovaly bitvy mezi Izraelem a národy; mezi Judskem a Izraelem; mezi kněžími a proroky; mezi proroky Baalovými a Hospodinovými; mezi Izraelci a Pelištejci; mezi různými kmeny v Izraeli. Podívejme se dnes jen na jedno z těchto biblických míst: na střet mezi Pilátem a Ješuou v Janově evangeliu. Můžeme zde spatřit pět základních duchovních principů.
1. Náboženský a politický konflikt existuje vždycky.
Když přivedli Ješuu před Píláta, Pilát mu okamžitě položil dotaz: „Ty jsi král židovský?“ (Jan 18:33) Zdá se, že mu šlo o toto: „Vedeš nábožensko-politickou vzpouru proti římské vládě? Pokud ano, jde o zločin, za který tě mohu potrestat.“ To byl v prvním století pro Izrael politický konflikt prvního řádu, a ten tvoří pozadí evangelií Nové smlouvy. Římské císařství bylo v celé apoštolské době světovládnou mocí. Kniha Skutků začíná v Jeruzalémě a končí v Římě. Pilátův dotaz k Ješuovi zaznívá v rámci tohoto politicko-náboženského konfliktu. Pilát očekává, že se Ješua v té záležitosti postaví na jednu ze stran. Vyhnout se tomu nemůže.
2. V těchto záležitostech existuje rozdílný duchovní úhel pohledu.
Ješua vidí střet na odlišné rovině. Jeho pohled je duchovní a zakotvený v nebi, nikoli náboženský a politický. Na Pilátovu otázku – pokud právě to byl tazatelův záměr - bylo možno hledět z této dvojí perspektivy. Která z těch DVOU to byla? Ješua odpovídá: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ (Jan 18:34) Ješua si zde chce vyjasnit, zda jde Pilátovi o Ješuovo duchovní poslání nebo o onen nábožensko-politický střet. Pilát odpovídá: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“ (Jan 18:35) Jinak řečeno, Piláta nezajímá Ješuovo duchovní poselství, nýbrž jen ten nábožensko-politický konflikt.
3. Poselství evangelia NENÍ v tomto politickém konfliktu primárně stranické.
Když Ješua vidí, že Pilátovi jde jen o ten nábožensko-politický střet, říká, že jemu NEJDE především o tohle. „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ (Jan 18:36) Ješua nezapírá, že je Král a že podle proroctví nakonec ovládne politické i náboženské říše. Odmítá se však snížit na tuto úroveň argumentace. Za tuto záležitost on a jeho učedníci „nebojují“. Tím se Ješua té věci nevyhýbá, ani z ní nemá strach. Sám představuje TŘETÍ úhel pohledu. V podstatě Pilátovi říká: „Ty se mne snažíš vtáhnout do nábožensko-politického konliktu. Ten je však chybný, ať se to vezme z kterékoli stránky. Obě strany se mýlí. Žádná nemá odpověď. Nikdo z vás tu nemůže přijít s nějakým řešením. Já však mám jiný způsob – nebeský. Moje království se tohoto nábožensko-politického střetu neúčastní – a právě ono nakonec vyřeší všechny konflikty. Já mám řešení – z vás ale nikdo. Nejsem na žádné ze stran vašeho střetu. Přináším lepší, a opravdové řešení.“
4. Evangelium ukazuje na SKUTEČNÉ vyřešení krize člověka.
Pilát je sám v konfliktu císařství namočen až po uši. Přesto ho způsob Ješuovy odpovědi nutí, aby se ptal po Ješuově úhlu pohledu. Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ (Jan 18:37-38) Ješua je opravdu Král. Jako onen Král se narodil. Jako onoho Krále ho ukřižovali. (Jan 19:19-22) Vyvýšili ho a vystoupil na nebesa, aby přijal nebeskou autoritu. (Daniel 7:14, Žalm 110:1, Marek 14:62) Vrátí se, aby ustavil ono království na této zemi. (Matouš 6:10; 25:31) Jeho vládní autoritě se podrobí všechny vlády tohoto světa. (Zjevení 11:15) Naší prioritou není politické stranictví; nikoli - my máme představovat opravdové řešení. V konečném součtu se obě strany mýlí, neboť všichni lidé jsou sobci a hříšníci. Evangelium mění lidská srdce – a tím přináší opravdový mír, společenskou spravedlnost, proměnu životního prostředí a hospodářskou prosperitu. My hledáme jeho království a jeho spravedlnost. (Matouš 6:33) Vše ostatní je nám „přidáno“ jako výsledek správného vztahu k milujícímu a svatému Bohu.
5. Nade všemi jinými autoritami (vládami) je JEDNA svrchovaná.
Pilát se Ješuu pokusil zatáhnout do nábožensko-politického střetu, Ješua však zkrátka odmítl reagovat. Piláta Ješuovo mlčení frustrovalo a zkusil si tedy nad ním vynutit autoritu. „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“ (Jan 19:10) Je dost udivující, že Ješua Pilátovu politickou autoritu nepopřel – a autoritu kněží v chrámě také ne. Skutečně se podřizoval jak Římské říši, tak židovskému kněžstvu. Dodal však, že nad nimi je větší autorita, jíž budou muset ze svého rozhodnutí skládat účty. Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry…“ Autoritám na tomto světě se podřizujeme jako druhotným. Existuje však autorita, která je převyšuje. Shůry panuje jen JEDINÝ svrchovaný vládce. Je to Bůh. Primární autoritu má poselství o království; náboženství a politika jsou druhotné. Evangelium všechny lidi vyzývá, ať se poddají nebeské vládě Ješuově. Říká: „Všichni zhřešili a potřebují pokání, Boží království a jeho soud je blízko.“
6. Závěrečné poznámky
Tento článek jsem psal pod zorným úhlem nynějších střetů na Blízkém východě. Trochu různé je to, pokud jde o problémy v Americe, Africe, Evropě a Asii. S ortodoxními židy v Izraeli jsme zajedno v konzervativních rodinných hodnotách. Plnou shodu s nimi nám však znemožňují extrémistické živly mezi nimi se svým pronásledováním mesiánských židů, rasovými předsudky a náboženským nátlakem. Se sekulární izraelskou společností jsme zajedno v otázce občanských práv a svobody projevu, ani s nimi však nemůžeme být naplno ve shodě kvůli rozpadu rodin a problémům se sexuální morálkou. S Palestinci hluboce soucítíme v jejich utrpení a s našimi křesťanskými arabskými přáteli nás pojí vzácná jednota, jsme však nuceni se stranit vlivu radikálního islámského džihádu s jeho nenávistí k Izraeli. Naším úkolem není bojovat nebo se stavět na tu či onu stranu v nábožensko-politickém stranictví, skutečně jím však je s prorockou jasností se vyjadřovat ke všem otázkám morálky a sociální spravedlnosti. A je nutno, abychom to obojí rozlišovali. Naše poselství by mělo být odvážnější a konfrontativnější. Není nalevo ani napravo – je nahoře. Neagitujeme pro politického kandidáta, nýbrž pro Krále králů, který nad nimi bude vládnout.
